... a výlet do pohádky ...
Vítám Vás v novém roce.
Minule jsem vám slíbila, že vás vezmu za sněhem, tak dnes tak činím.
Předem se omlouvám, že vás zahltím fotkami,
ale když ona ta bílá je tak pozitivní, krásná, čistá.
V úterý jsme si vyjeli na Vydru.
Jak moc to tam miluji jsem už psala tolikrát, ovšem v zimě jsem tam byli teprve podruhé.
Cestou z Antýglu na Turnerovu chatu jsme potkali jen pár lidiček a to téměř doslova.
Nikde nikdo, jen my, Terri, sníh a Vydra.
To byla taková nádhera.
Já jsem se stále usmívala a pořád odbíhala k řece pro každý hezký záběr.
Cítila jsem se nesmírně šťastná a šťastná byla i Terri, ta si sníh opravu užívala.
A Míra? Ten byl prý také šťastný. :o) :o)
Pro úvodní fotku jsem i po prdeli jela. :o) A nelituji.
Tento záběr už je opakování (sjezdu).
Když jsme došli kolem Klostermannova mostu k Turnerově chatě, mile nás překvapilo,
že bylo otevřené okénko a my jsme si mohli vybrat něco k jídlu.
Třeba výbornou hříbkovou polévku, domácí sekanou v housce, bramborák,
utopence a měli i něco na zahřátí. Měli jsme štěstí, byli jsme druzí na řadě,
a než jsme začali jíst, přišla k chatě spousta dalších lidiček. Jóó, to byla najednou fronta. .o)
A cestou zpátky jsem už potkávali tolik lidí, mladých, rodiny s dětmi, ale i starší páry
a všichni jsme se zdravili a usmívali a mně bylo opět moc dobře.
Prostě slušnost nevymřela.
A chuť trávit čas v přírodě také ne.
