Na knížky není nikdy brzy. Slečně jsem četla snad od narození. Pamatuji si na doby, kdy jsem se učila na státnice, měla jsem mimino na hrací dece, střídavě četla skripta a knihy a střídavě říkadla.
S dcerou jsem za ty roky dala dohromady krásnou sbírku knížek a jsem přesvědčená o tom, že to čtení mělo velký smysl. Má slušnou slovní zásobu, fantazii, miluje ilustrace a ve škole ji čeština baví. Teď už celkem dlouho čte sama, ale snažím se udělat si na to společné čtení čas i v týdnu.
Co se narodil bráška, byly večery hodně hektické, mívali jsme klasické vstřebávací hodinky mezi šestou a osmou, kdy byl doma řev. Se školní přípravou a všemi večerními povinnostmi se to těžko stíhalo. Ale teď už je to lepší a navíc čteme i miminku.
Pořídila jsem říkadla s ilustracemi Jiřího Trnky, které jsou pro každé roční období, pro ráno i večer. Začali jsme logicky se Zimními říkadly a líbí se oběma:). Když pak vyjde chumelení za okny, je to příjemný bonus.
L.
