… a jsem opět tu! 🙂
Moc vás všechny po dlouhé odmlce opět zdravím. Myslím, že je to snad ta nejdelší odmlka, kterou jsem v psaní příspěvků na blog za celou dobu jeho existence učinila… 🙂
Ač bych byla schopna ještě na přelomu roku tvrdit, že jsem blogově závislá, nejsem na tom asi ještě zdaleka tak zle 🙂
Každopádně když si člověk zvykne na psaní téměř každodenních příspěvků a najednou vypustí na skoro celý měsíc, není úplně jednoduché znovu začít. Protože se toho tolik událo a děje. A protože obvykle nebývám skoupá na slovo. Tak odkud a čím vlastně začít?
Kdybych měla sepsat do jednoho příspěvku všechno, co mám na srdci, určitě byste mě vypískali. Že to není příspěvek, že je to román… A taky byste se v tom všem nejspíš ztratili. Budu se tak snažit krotit svou touhu vypustit úplně všechno najednou. A budu vám to dávkovat po stravitelnějších soustech 🙂
Tak jen pro pořádek. Žiju (to bych teď nepsala). Jsem zdravá (ale poslední dva týdny jsme jako rodina postupně promarodili, naštěstí jen s virózou, ale i ta umí pěkně potrápit). Pracuji (jako o život, kdo by to byl řekl, že budu mít tolik zahradnické práce uprostřed zimy? :-)) Mám střechu nad hlavou (stále tu stejnou). Ale hlavně – stále vykračuji ze své komfortní zóny. A to bych označila asi za hlavní příčinu mé dlouhodobé nepřítomnosti .-)
Někdo by to mé počínání mohl označit slovy „ušila si na sebe bič“. No upřímně – je to pravda… a ten bič je pořádně dlouhý… Nikdy jsem se ale nespokojila s málem. Jsem maximalista – do všeho, na čem mi záleží, jdu minimálně na 100 %… Záleží mi ale na mnoha věcech. A mám „jen“ jedno tělo, dvě ruce a dvě nohy.
Zkrátka kdybych se přirovnala k balónku, tak se stále přifukuju a přifukuju… a kdybych se ještě přifoukla nebo si neodfoukla vzduch, tak musím prasknout. Tak jsem si trochu odfoukla od psaní na blog. Abych mohla přidat jinde. A až budu mít hotovo jinde a odfouknu si, tak se vrhnu opět s plnou parádou na blog. A třeba z toho mého nekomfortního „přifukování“ a „odfukování“ bude mít pak užitek i někdo další… i kdyby to měla být jen inspirace dělat věci trochu jinak .-)
Co mi tedy odvádělo v únoru pozornost od blogu nejvíce?
Zahradní projekty – roztrhl se s nimi pytel a já jsem šťastná jako blecha. Tohle jsem přeci chtěla! Když jsem se loni s definitivní platností zbavila začátkem března všech ostatních pracovních aktivit (tvoření beru stále jako koníčka). Přichází ti nejlepší klienti, pro které mohu dělat projekty těch nejkrásnějších kvetoucích zahrad :-)) Živím se svým „koněm“! S výjimkou mateřství to bylo mé největší vystoupení z komfortní zóny za posledních dvacet let života. A je to taky obrovská motivace se o to pokoušet dál i v jiných oblastech svého života 🙂
Spolu s výše uvedeným souvisí i revize mého zahradního webu s blogem. Schválně, jak se vám líbí? .-) Stále ještě ladím, ale myslím, že už teď jsem na něm udělala obrovský kus práce.
A v koláži i jedna osobní, abyste mi uvěřili, že ještě existuju… Navzdory úsměvu s opary, byla fotka pořízena po třetí noci s minimem spánku, o kterou se postaral silný kašel. Ale už je mnohem líp .-)
Prohlubuji své jazykové dovednosti – po dlouhatánské odmlce věnuji téměř každý den svůj čas angličtině a francouzštině.
Každý den (s výjimkou nemoci) začínám pohybovou aktivitou a otužováním (tím i den končím, ale o tom více jindy).
Opět jsem si našla prostor pro milovanou činnost z dětství a mládí a zase čtu beletrii. Když se začtu, jsem úplně mimo realitu, ať už čtu detektivku, válečný román nebo science fiction. Můžete na mě klidně štípat dříví :-))
Tak přeci jen je to trochu „román“… Tak mi to prosím odpusťte, já to jinak asi neumím 🙂
Díky moc za veškerou projevenou přízeň a krásné zimní dny vám všem přeji.
A.
