24.5.-Cramond Island, Queensferry, dobro plodí dobro, boží vegan balls!
Člověk by neřekl, jakou radost mu udělá po několika dnech jedno ráno bez budíku. Jupíjéj! Po snídani, někdy kolem 11. hodiny, se vydávám na autobusovou zastávku. Dneska mám v plánu navštívit Cramond Island, ostrov, na kterej se dostanete jen v případě, že je odliv nebo jste sebevrah, varianty jsou různý. Je fajn najít si na netu rozvrh časů odlivů a přílivů na Cramondu, abyste pak 5 hodin nečuměli na zaplavenou cestu. Kupodivu jsem takhle inteligentní byla i já a mohla jsem se podobný situaci vyhnout.
Pokud někdy zvolíte na přepravu svojí osoby dvoupatrovej autobus, hned si to štrádujte do druhýho patra, ty výhledy jsou fakt parádní! Rozdávat se tady cappuccino a nějaká svačinka, dokázala bych se vozit celej den a jen tak čučet.
Přijíždím na Cramond Beach, kde mě vítá slunečný počasí a modro nad hlavou. Na ostrov už můžu přejít, vypadá to, že odliv už nějakou tu chvilku je. A stejně je to zvláštní pocit chodit po chodníčku, kde je za normálních okolností až někde nade mnou hladina moře. Vlastně by mě taky zajímalo, jak a kdo chodník stavěl. Představa stavby cestičky po částech v čase odlivu mi připadá lehce nereálná a trochu i komická.
Procházím se po ostrově, kterej jde díky svojí malebnosti úplně v pohodě za hoďku prošmejdit. Za dobu průzkumu potkávám minimálně 6 polorozbořených staveb, některý i s balkónama (mít takovej i s tím výhledem tady, neurazí mě to). Při zpáteční cestě nacházím na kraji ostrova jakýsi plastový víčko (jako od dětský flašky, takhle by mohl začínat nějakej epes rádes kvalitní horor). Sbírám a vyhazuju, páč v našich vodách je už tak dost hnusu. Fujky fujky.
Z ostrova se dostávám na Cramond Beach a uvelebuju se na lavičce, abych si vychutnala svůj něcojakooběd. Kručící žaludek volá a není radno ho ignorovat. Všichni kolem mě si opatlávaj zmrzku kolem pusy z blízkýho zmrzkostánku a já jsem spokojená se svýma bezlepko toastama se šůňou. Skromné to děvče. Po jídle se vracím zpátky na bus, kterým se dopravuju o několik zastávek dál, kde nasedám na další spoj odvážející mě do Queensferry – jedný z doporučených destinací. Aktivně vystupuju dřív, což ale vůbec nevadí, protože je to tu malý a moc hezký, ráda se proto projdu místníma uličkama. Pomalu scházím do Queensferry Harbour a naskýtá se mi pohled na známej červenej železniční most, 2 další mosty a mořeeee. Trochu jsem počítala s tím, že mě to moc brát nebude, ale ba naopak, je to tu krásný! Chvilku se jen tak potuluju kolem a poznávám samotný Queensferry – opravdu roztomilý a příjemný místo.
Mimochodem, ironie skotskýho počasí. Dneska chodím jen v triku, což je trošku změna oproti včerejšku v mikině, bundě a zimní čepici. Aspoň se tady člověk nenudí, překvapení totiž může přijít každej den.
Nasedám na bus směr Edinburgh. Opět Lucie aktivistka, takže zase vystupuju asi o 4 zastávky dřív, ale jsem s tím dost v pohodě, páč je hezky a tuhle část cesty domů jsem si ještě moc nestačila projít. Dostávám se na záchytnej bod, čímž je Tesco, u kterýho vždycky vím, že mě od bytu dělí jen pár metrů chůze. Jako každej den i dneska sedí před Tescem bezdomovec. Vypadá ale i vcelku dobře oblečeně. Taky mu asi někdo koupil kafe, páč má u sebe 2 prázdný kelímky a balíček brambůrků. Pána míjím, ale vracím se zpátky. Kupuju v Tescu nějakou plněnou slanou kapsu z listovýho těsta a se slovy „hey maaaan“ mu jí dávám. Chtěla jsem s ním i pokecat, ale zrovna vede rozhovor s týpkem, kterej mu nabídnul cígo, takže se oddávaj cigaretovýmu dýchánku o šesté. Nebudu prudit. Pán mi děkuje „thank you madam“ a já mám radost. Nepíšu to tady proto, abych působila jako jakýsi altruista. To vůbec. Měla jsem prostě hroznou chuť udělat v tu chvíli něco dobrýho. A chci tím dát jenom najevo, že dobro plodí dobro. Od Lukyho a Laury dostávám za poslední dny totiž slušnou dávku týhle legální a neškodný drogy.
U baráku zkouším zvonek, nevím, jestli je Laura doma. Luky je totiž v práci a musela bych si pro klíče, páč u sebe žádný nemám. Nikdo neotvírá. Dávám si 1 kolečko kolem bloku a po 20 minutách mačkám zvonek znovu. Laura se na druhý straně naštěstí ozve. Zajít k Lukymu by mi nevadilo, ale taky se ráda už po dnešku vykydnu do postele, co si budem.
Šéfkuchař Luky nám po práci připravuje večeři v podobě vegan balls s omáčkou a těstovinama. Ou shit, oblizuju se až za ušima! Tady je to lepší než kdejakej hotel!
Se spokojeným břichem a 18 kilometrama zážitků se usíná jedna báseň.
Dob……
L.
