Je zdravý životní styl jen o jídle?
Když se řekne „zdravý životní styl“, co si představíte? Jenom jídlo? Protože si myslím, že právě tohle spojení si představí velkej počet lidí. A možná je to tak v pořádku, kdo ví? Já to soudit nemůžu, pro každýho zdraví v životě znamená něco jinýho a zároveň pod něj řadí i odlišný aspekty.
Já sama za sebe přikládám jídlu, vzhledem ke svý zdravý stránce, taky obrovskou váhu, ale nemůžu říct, že by bylo jediným pilířem, na kterým stavím.
Jak ho vnímám já?
Tell me more…okej, okej.
Komplexnost, udržitelnost, pestrost, vyhovující podmínky a prostředí, kde všechno se vším souvisí. Takhle na zdravý životní styl pohlížím já.
Nemůže to být pro mě něco, co dokážu praktikovat maximálně tejden a pak se na to se zmrzlinou v ruce vybodnu. Chci, aby mě to bavilo, neomezovalo, dávalo mi to smysl i energii.
Ale jak už jsem zmiňovala, jídlo není středobodem vesmíru (odpusť mi, lásko) a jsou tu i další důležitosti.
Spánek, pohyb, sociální vztahy, pobyt v přírodě, psychika, koníčky, kosmetika.
Všechno tohle tady hraje podstatnou roli.
Spánek je lék
Co ale za středobod svýho vesmíru považuju, je rozhodně spánek, protože jsem si sama na vlastní kůži (a na vlastní následnou náladu na pěst) vyzkoušela, jak funguju s málem nebo nízkou kvalitou spánku a jak naopak v případě, že se vyspím jako princezna (vole).
Tématu spánku bych se chtěla pověnovat víc v dalším článku, nicméně je to činnost, která ovlivňuje snad úplně všechno od nálady, chuti k jídlu, energii, přes kognitivní funkce, trávení, civilizační onemocnění a nemoce všeobecně, až po ovlivnění našeho vzhledu. To znamená, že buď vypadáte jako nestárnoucí Jennifer Aniston nebo jako Lordík Voldemortů. Nic mezi tím.
Ať žijou endorfiny!
Záměrně jsem se zmínila o pohybu, ne o sportu, protože tělu prospěšný nemusí bejt jenom běhání, zvedání železa v gymu nebo jízda na kole. V podstatě za jakejkoliv větší pohyb, než je od počítače k ledničce a zpátky, se vám tělo odvděčí.
Jasně, taky si ráda na mrtvolu (to je prosim pěkně název vzpěračskýho cviku, žádná reklama na vraždy) nebo dřep naložím nějaký to kilíčko, zároveň to ale není jediná pohybová aktivita, kterou ve svým životě praktikuju. Myslím si, že je fajn mít tu pestrost i na týhle úrovni, proto víceméně na každodenní bázi zařazuju přirozenej pohyb, a tím je chůze. Tu fakt miluju, a jestli to čte někdo, kdo by mě chtěl platit za chození po světě, rozhodně se nebránim. Snažím se denně ujít aspoň 10 000 kroků (ne, nedělám si čárky na papírek, mám ty nejlevnější hodinky s krokoměrem), někdy je to víc, protože vejlety a toulání lesem i po kopcích je láska, někdy míň.
Každej den taky věnuju protahování. Mám jednu svojí sestavu s prvkama jógy, takže si většinou před spaním cca 30 minut hraju na hadí ženu. Za mě to funguje i jako meditace. Na klidnej spánek ideálka.
Taky moc ráda tancuju! Což ovšem neznamená, že u toho vypadám jak Patrick Swayze. Spíš jak postava z Vymítače ďábla, ale koho to sere, že jo? Zapnu hudbu a jedu, baby totiž nebude sedět v koutě!
Jízdu na koni taky miluju! Jednou za čas (spíš jednou za rok) zajdu i na beďas nebo třeba vylízt si nějakou ferratu. Krav Maga mě taky dost bere! Florbal taky supr. Běhání na autobus taky v poho…ehh…cože?
No a navíc má pohyb spoustu benefitů. Vyplavování endorfinů, což nám umožní mít lepší náladu a nižší hladinu stresu. Tělo se nám nezačne rozkládat s odbitou 30tkou v občance. Posílení kardiovaskulárního systému. Posílení těla. Pozitivní vliv na mozek. Udržování tělesný váhy a kondice. Mladší vzezření (to mám toho pohybu asi až až). Lepší duševní zdraví.
Jednoduše…já si bez pohybu svůj život představit nedokážu a myslím si, že k bytí člověka neodmyslitelně patří. V jaký formě, to už je na každým z nás. Důležitý je, aby bavil a ne „budu chodit do fitka i přes to, že to nesnášim, ale Mařka od vedle to dělá taky a zadkem louská ořechy“.
Pár přátel stačí mít
No jasně, můžou nás občas srajdit. A stejně tak my je, o tom žádná. Ale sociální kontakt je podstatná věc i pro toho největšího introverta. Už od pradávna jsme společenský tvorové, chumlující se do skupin lidí. Nemusíme mít 3 333 stříbrnejch přátel, jak na fejsbůčku (zajímalo by mě, jak moc všechny ty lidi, kterým tam servírujeme fotky z dovolenejch a našich malejch svišťů, známe), bohatě jich stačí 5, 3, 1 opravdovej. Před kterým taky opravdový můžete bejt. Sdílet radosti i dny plný fekálních hmot.
Ono je skvělý naučit se být i sám se sebou, se svýma myšlenkama, pocitama. Umět si sám se sebou zajít na snídani, kafe, do kina, na procházku. Protože co by na tom mělo bejt divnýho? Vždyť jsme to my! Naše hlava, naše tělo. Sami se sebou to tady musíme zvládnout až do dřevěný truhly nebo do nádoby plný smradlavýho poprašku. Tak proč si ty chvíle o samotě neužít a neudělat si je příjemný?
Každopádně člověk má určitou potřebu sdílet, komunikovat, pomáhat, dotýkat se, udržovat oční kontakt. Já teda jo! Ačkoliv jsou právě i dny, kdy jsem sociální až nad mojí snesitelnou míru a ráda si jen tak jsem. Sama se sebou si jsem. Takže vlastně vůbec ne sama. Ale ty lidi kolem sebe potřebuju i přes to, že bych na nich občas ráda vyzkoušela chvaty Chucka Norrise. Díky bohu nevim, co se děje v jejich hlavách.
Podle několika studií vyvstává napovrch, že ten, kdo nemá žádný kamarády nebo špatně navazuje vztahy, nežije zcela happy life a dokonce i dřív umírá. Trochu deprese takhle k závěru, sorráček, ale bylo na čase si přiznat, zač jsou toho přátelé a rodina!
Les je zen
A to tu nepíšu jen jako přírodní fanatik, ekoterorista a květinový dítě. Ale mluvěj za mě i studie, který tvrděj, že pobyt v přírodě zlepšuje psychiku, snižuje stres, napomáhá následně lepší koncentraci a paměti. Navíc tuhle skvostnou aktivitu dost často spojíte i s procházkou (takže pohyb = win win) a když vám ještě k tomu přeje trochu štěstí a svítí sluníčko, nasajete přírodní formou vitamín D (pokud teda nejste v oblečení zabalený po poslední chlup na hlavě a nekoukaj vám jen oči).
Les prej taky posiluje imunitu a má pozitivní vliv na naší mikroflóru.
Příroda je takový nejčistější antidepresivum. Což je taky důvod, proč se víc a víc začíná využívat jako terapie.
Se zdravou duší nejdál dojdeš
Klidná mysl je za mě alfa a omega všeho. To, jak se cítíme, jak vnímáme sebe i okolí a jak se k situacím stavíme, ovlivňuje veškerý sféry našeho života. Proto jsem toho názoru, že je třeba o svý duševní zdraví náležitě pečovat a neházet ho do zaprášený krabice s nápisem „nepotřebný harampádí“. Ono v tý palici možná to harampádí často fakt je, ale jestli je nepotřebný, to je otázka. Ve většině případů stačí tu spoušť jenom pečlivě pouklízet, poskládat do šuplíků a srovnat do poliček a najednou i ta „nepotřebná“ změť čehosi začne dávat smysl.
Bejt psychicky vyladěnej = kvalitnější spánek, nepřejídání se a nezajídání svejch emocí, dostatek energie (nejen na to vstát ráno z postele), vyšší soustředěnost, radost z pohybu a lepší výkonnost, nepředstavovat při každý vám položený otázce sopku před erupcí, vyladěná odezva těla. That’s it!
Nabíječky
Tohle vlastně úzce souvisí s udržováním pozitivní hladiny duševního zdraví. Hledat ve svým životě a nechat převyšovat to, co nás nabíjí a naopak v co nejmenší míře dělat věci, který nás vysávaj (pokud jsou opravdu tak nezbytný).
Baví tě zpívat? Vyšívat obrazy Johna Lennona? Objímat stromy? Skákat po jedný ruce? Okej! Pojď to dělat, pokud ti to dělá radost!
Jak zpívá kozel v Karcoolce: „Možná že to není fér, že jeden život máš, tak ber to tak, s tím nic nenaděláš“.
Tak na to mysli, že čas tady na tý planetce máme všichni omezenej a je škoda ho nevyužít po svým, s radostí v srdci.
Co na kůži, to pod kůží
Možná bychom se měli víc zajímat o to, jaký krémíčky, vodičky a pastičky v našem domácím kosmetickým salónku používáme. Proč? Protože naše tělo absorbuje kolem 60% toho, co si na sebe matláme. Četli jste si někdy složení vašich oblíbenejch kosmetickejch produktů? A jste si jistý, že všechny jsou zdraví nezávadný? Na netu jsou k dohledání seznamy nebezpečných látek v kosmetice, proč a jak se o to vůbec zajímat a jak to udělat, aby nám z toho úplně nehráblo.
Doporučuju tenhle odkaz a tenhle.
Jakou držím dietu?
„Jeee, ty vlastně držíš dietu“…“ty máš zase nějaký svoje dietní jídlo, viď?“…“jo, ty tohle asi jíst nebudeš, to je nezdravý“.
Za tu dobu, co se snažim jíst něco kvalitnějšího než pečený müsli k snídani, chleba se salámem k obědu a anglickej rohlík s tatrankou a půlkou čokolády k večeři, jsem věty vypsaný výš slyšela víckrát, než je zdrávo. Respektive víckrát než moje nervy dokážou vydržet a následně dotyčnýho neprofackuju časopisem Dieta. Rozmohl se nám tu tedy takovej nešvar a já bych ho ráda uvedla na pravýho Míru.
ŽÁDNOU DIETU NEDRŽÍM!
Dieta pro mě představuje jakýsi omezování a už je jedno, jestli v tom, že vrátím jeden plátek sejra zpátky do ledničky, ačkoliv je to plátek poslední, ale přece kalorie navíc. Nebo v tom, že si u táty nedám jednou za měsíc oběd, protože v tý bramborový kaši je určitě máslo a mlíko a maso na vodě takhle dobře nevypadá.
No a ačkoliv jsem si nějakým tím omezováním v časech minulých taky prošla, myslím si, že ho bylo až až a je to momentálně to poslední, co bych ve svý stravě chtěla praktikovat.
Za těch 7 let, co se v jídle rochnim, jsem se setkala už snad s každou potravinou, která by pro nás mohla bejt potencionálním zabijákem…ať už je to cukr, žloutky, lepek, mlíko, máslo, maso nebo tofu.
Proces trval fakt dlouho a zkušenost s PPP (záchvatovitý přejídání) mi ve finále víc dala než vzala. Nejsem proto zastánce žádnýho výživovýho směru, občas jím víc vege, někdy víc šunky. Jeden den víc sacharidů, další den víc tuků. V nabitějším období třeba 3 jídla denně, jindy 4, 5, 6…Do kávy si mlíko taky dám a nemám z něj rakovinu. Večeři mám často i v 9 večer. Nedělám herečku u babiččiny vánočky, že si jí jako nedám, protože cukr, když vánočku miluju. Zároveň se ale soustředím na to, aby na mým talíři bylo převážně jídlo kvalitní, živinama nabitý, který mě hned po vylízání talíře nevypne. Kuře na vodě to nebude, fakt že ne.
Každej máme jiný chuťový buňky, různou cestu za sebou, jiný cíle, směr, hranice.
Tak jezte, jak vy uznáte za vhodný a jak vám to dělá dobře na zdraví fyzický i duševní, ale hlavně jídlo neberte jako něco, z čeho vám primárně narostou 3 brady a nedělejte z něj bubáka, protože tím jediným by pro vás rozhodně nemělo bejt.
Jídlo je kámoš. A žrádlo taky.
L.
