… a zavěšeno. Tolik hřebíčků na zavěšení obrázků jsem ještě najednou do zdi nezatloukala. U nás je to trochu adrenalinová záležitost, tenkostěnná omítka na vápenopískových tvárnicích umí pěkně potrápit, s běžnými hřebíčky nemáte šanci a vrtat každý obrázek vrtačkou taky není zrovna to pravé ořechové…
Při posledním malování nad schodištěm jsem přeuspořádala velké obrazy, které kdysi maloval manželův dědeček. Nebyl malíř, ale po válce se této činnosti docela věnoval. Při stěhování tak s námi putovaly i rodinné vzpomínky v podobě některých jeho obrazů – osobně mám nejradši jeho krajinky, ty nám ale visí v blízkosti jídelního stolu.
Při původním zavěšení obrazů nad schodištěm však plocha nebyla efektivně využita a celkově to bylo takové bez nápadu… S malováním nápad přišel a spolu s ním i plán postupně zaplnit plochu nad schodištěm i dalšími dílky, vč. těch, které vzešly z rukou našich dětí.
Což o to, výtvarný materiál se mi na stole nebezpečně vršil, ale chyběly rámečky a taky čas s tím něco udělat. Rámečky jsem však konečně pořídila tento čtvrtek v IKEi a akce tak mohla začít.
Zakoupila jsem sice 14 obrazových rámečků velikosti A4 a k tomu dvě malířská plátna, ale i přesto jich bude třeba ještě víc… napočítáno mám dalších devět kousků… Místo na zdi (a některé i hřebíček) však už mají rezervované .-)
Zatím prázdná plátna zely v době focení prázdnotou, ale včera jsme s dětmi věnovali celé odpoledne, aby tomu bylo brzy jinak… A brzy se taky předvedeme .-)
Původně jsem chtěla koupit nad schodiště pouze bílé rámečky, ale některé kresby Jiříčka jsou velmi jemné, výraznější barva rámečku jim bude slušet více a navíc pak nebude působit tak velké množství rámečků ve stejné barvě nudně – doplní je tak několik rámečků v pastelové růžové a světle tyrkysové.
Tak tolik z naší rodinné obrazárny. Máme z ní velkou radost 🙂
Hezkou sobotu
A.
