Bylo po sedmé hodině večer, venku tma, mráz a hustá mlha. Po docela dlouhém váhání jsem nakonec vzala foťák a vyrazila ven, protože jsem zkrátka tomu mlhavu a tajemnu, co bylo za okny, nemoha odolat. Nakonec z toho vzniklo pár fotek, které jsou nekvalitní tak moc, že byste mohli od oka pohodlně spočítat, kolik mají pixelů. Ale ta atmosféra z nich doslova sálá. Jsou tajemný, temný, ponurý a kouzelný. A kdo má alespoň nějakou fantazii, ten to musí vidět 🙂
Pobíhala jsem venku po tmě v té husté mlze asi dvě hodiny. Ruce a nohy jsem po cestě domů už ani necítila. Po návratu domů mi lehce natekly a zrudly. Tomu se říká reaktivní hyperémie a je klinickou známkou omrzlin prvního stupně. Neměla jsem rukavice a boty mi durch promokly. (Sarkastický potlesk.)
Dnes jsem se pustila do článků o Skotsku a dopisuju další článek z Irska. Upřímně jsem dnes měla celý den docela blbou náladu, protože mi Irsko prostě a jednoduše neuvěřitelně chybí. Ačkoliv se snažím pořád něco dělat, nemyslet na to a nefňukat, tak si nemůžu pomoct, ale pořád v hlavě přepočítávám, kolik že těch měsíců mi ještě zbývá a kolik toho ještě musím udělat a zvládnout, než bude ta vymodlená půlka června… Překvapivě, pořád stejně, jako když jsem před dvěma týdny přijela… 😀 Už mi to ale připadá jako celá věčnost. Jsem z toho všeho napůl totálně vystresovaná, napůl nadšeně namotivovaná. Těším se, bojím se. Jsem veselá, je mi smutno. Jsem v pohodě, pak mě přepadne panika a la „Probůh, já už nejsem v Irsku!“ Výsledkem toho všeho je, že mám v hlavě solidní zmatek a asi se z toho brzo zcvoknu 😀 Snad si to všechno ještě časem sedne…
Dnes už bych se ráda naladila na vánoční vlnu (bohužel, doteď pořád nic) takže si před spaním pustím Anděl páně 2… Tak uvidíme, co to se mnou udělá 😀
You can walk in a dream while you are awake: Just walk in the misty morning of a forest!
(Skoro…)
Fog is not mysterious, fog is the mystery itself!
Mějte se krásně!
Written by:
Tereza
