Rypouš severní byl na počátku 20. let minulého století, v důsledku lovecké poptávky téměř vyhuben. Jeho kvalitní tuk se používal ke svícení. V 19. století již začaly stavy postupně narůstat a závěrem 20. století se zvýšily na 170 000 jedinců a nadále stoupají. Z malé skupinky přeživších jedinců se podařilo obnovit a postupně stabilizovat celou populaci.
Úvodní fotografie – samice rypouše s mládětem
Marc Moritsch, Nat Geo
Každý prosinec se více než 3 000 rypoušů severních vrací z chladných tichomořských vod na břehy státního parku Año Nuevo v severní Kalifornii.
Za dva až šest dnů po připlutí do kolonie samice vážící přibližně 680 kg slehnou a vrhnou jediné mládě s černou srstí dlouhé 1,3 m a vážící průměrně 45 kg. Matky je kojí velmi tučným mlékem a protože se samy postí, mohou postupně ztratit i polovinu své váhy. Po čtyřech týdnech matky mláďata odstaví a vrací se do oceánu., aby se najedly a znovu si vybudovaly sílu.
Je to nesmírně brutální životní styl, kdy mnoho samic před smrtí rodí jen pár mláďat. Podle nové analýzy dat z poloviny století o více než 7 700 matkách rypoušů severních je však za většinu mláďat v kolonii zodpovědná jen malá část dlouho žijících „supermatek“. Některé z těchto mamek vychovaly 17 mláďat do svých 23 let.
Samice lachtana s mládětem. Velká populace lachtanů kalifornských obývá Galapágy. Tato skupina je kategorizována jako samostatný poddruh od svých příbuzných podél severoamerického pobřeží. Fotografie George F. Mobley
Takové supermámy začínají rodit po čtvrtém roce života, což je činí větší, zdravější a zkušenější – a jejich mláďata jsou robustní a častěji mají vlastní mláďata.
„Bylo to pro nás překvapení,“ říká Burney Le Boeuf, ekolog z Kalifornské univerzity v Santa Cruz a hlavní autor nové studie v kanadském časopisu zoologie. „Budoucnost kolonie však určují právě tyto reprodukční samice“
Rypouš severní byl téměř vyhuben na počátku 20. století a porozumění jejich struktuře populace může vědcům poskytnout informace o tom, jak se mohou zotavit.
Žít rychle, zemřít mladý
Le Boeuf a jeho kolegové si všimli, že většina samic spatřených v Año Nuevo byly jen pár let staré. Protože tvořili většinu populace, vědci věřili, že tyto matky byly zodpovědné za většinu mláďat narozených v kolonii. Jejich údaje však ukazovaly něco úplně jiného.
Když vědci zohlednili, kolik mladých samic přežilo dost dlouho na to, aby se pářili a rodily mláďata, vědci si uvědomili, že pouze 6 procent samic porodilo 10 nebo více mláďat, přesto porodily asi 55 procent mláďat v kolonii. Dokonce i menší část supermám , což je méně než jedno procento všech samic v kolonii – během svého života porodilo až 20 mláďat.
Le Boeuf, profesor na Universitě of California v Santa Cruz studuje tuto tradici rypoušů od doby kdy je spatřil poprvé v roce 1967.
„Byl jsem ohromen tím, co jsem viděl.“říká Le Boeuf, který se stal jedním z prvních vědců, který spojil životní historii druhu, který tráví většinu času na moři. Pro sledování jednotlivých rypoušů vytvořil Le Boeuf barevný plastový štítek s jedinečnou kombinací čísel a písmen, který byl připevněn rypoušům za zadní ploutve.
Počáteční údaje z dlouhodobého projektu potvrdilo několik hypotéz: Jakmile samice dospěly kolem čtyř let, obvykle začaly mít jedno mládě téměř každoročně až do smrti. Některé se staly matkami před čtyřmi lety, ale musely odvádět energii do těhotenství, která by normálně směřovala k jejich vlastnímu růstu a vývoji, což znamená, že jejich mláďata byla menší a bylo méně pravděpodobné, že přežijí. Takové mladé maminky měly také nižší tělesnou hmotnost a častěji umíraly.
Úmrtnost mláďat je také vysoká v důsledku predátorů, hladovění a opuštění – ve studii zemřelo 75 procent samic, než mohly mít vlastní mláďata. To je astronomické číslo, zejména ve srovnání s lepší mírou přežití blízce příbuzného rypouše sloního, uvádí Elena Salogni, Ph.D. studentka mořské biologie na Memorial Universitě v Newfoundlandu která studovala obě skupiny rypoušů.
Ale supermámy mají tendenci vychovat mladé, kteří přežijí. „Tyto matky jsou větší a zkušenější.“ Mohou lépe chránit svá mláďata, “říká Salogni.
Zdůrazňuje, proč jsou dlouhodobá studia populací zvířat tak důležitá, dodává: „Většina krátkodobých studií nezohledňuje dlouhověkost.“ A v této studii je to zásadní – když můžete mít pouze jedno mládě za rok, jediný způsob, jak mít více mláďat, je žít déle.
Videozáznam:
Zdroj: Patricia Wang
Rypouši severní se páří na pláži státního parku Ano Nuevo. Sezóna chovu rypoušů severních začíná v Ano Nuevo v prosinci, kdy dorazí první samci. Březí samice přicházejí na břeh, aby porodily mláďata od poloviny prosince. Páří se asi 24 dní po porodu.
Zdroj: National Geographic
