Co myslíte? Jaký je váš pohled na věc?
Nedá mi nesdílet záznam z jednoho z veřejných vystoupení sira Ken Robinsona (britský spisovatel, pedagog a mezinárodně působící poradce pro vzdělávání), protože rozhodně stojí za shlédnutí a zamyšlení. Dokázal do slov a milého humoru vložit poznání, ke kterému se pomalu prokousávám pár let.
Nemyslím si, že existence škol škodí, to v žádném případě. V celém tom vzdělávacím systému se podle mě ale nějak začala vytrácet snaha o rozvoj jedinečných osobností, které (každé svým dílem a svým osobitým darem) mohou prospět celku a přispět k rozvoji celé společnosti.
Důraz na výkonnost s sebou často nese učení se ne pro tu přirozenou touhu snad každého dítěte rozvíjet se, objevovat, poznávat, ale jen pro výsledek = papír (vysvědčení, diplom). S papírem je pak spojena představa dobrého uplatnění v profesním životě a s tím pak spokojený život.
Je ale spokojený život podmíněn vlastnictvím onoho „papíru“? A je vůbec „papír“ sám o sobě v dnešní době dostačující pro dobré uplatnění v profesním životě? Dokáží děti a budoucí dospělí díky „dobrému papíru“ a všemu, co jeho vlastnictví podmiňuje rozvíjet svůj přirozený talent? Svůj tvůrčí potenciál? Potřebujeme k tomu školu vůbec? A pokud ano, jak by musela vypadat? Mají dnes děti ve škole dostatek prostoru pro chyby? Chyby, za které se nemusí stydět, protože jsou přirozenou součástí vzdělávacího, ale taky tvůrčího procesu? Odnesli jsme si ze školy vůbec, že si můžeme dovolit chybovat?…
Tak to jsou jen některé z otázek, které mě v souvislosti s tímhle tématem napadají a jsou určitě na delší a věřím, že zajímavou diskusi .-)
Krásný den všem.
A.
