Jedna z hlavních věcí, kterou řeší snad každá nevěsta...svatební šaty. Půjčené, šité, jednoduché, s rukávy, bez...je strašně moc otázek, které vás při představě o těch pravých šatech napadnou a tolik možností, jak by měly vypadat, že se může zdát skoro nemožné, že by to měly nakonec být jen jedny jediné. I já jsem tak nějak začínala svou představu o šatech a vůbec jsem se nemohla dobrat jedné jediné předlohy, podle které by měly vypadat...
Půjčit nebo ušít?
Moje rozhodnutí nechat si šaty ušít bylo jasné asi hned od začátku, co jsem se po svatebních šatech začala rozhlížet. Po pár návštěvách salónů mi bylo jasné, že žádné zapůjčené šaty mi nebudou sednout tak dobře jako ty ušité na míru. A kdy jindy si poprvé v životě nechat něco ušít, než právě na svatbu. Vlastní výtvory sem nepočítám. Navíc, pokud nezapadáte přesně do konfekčních velikostí, bude pro vás šití na míru záchrana. Já mám např., celkem dost široká záda a ramena, rovný pas a spousta šatů z půjčoven mi nahoře neseděla tak, jak bych si přála. Navíc jsem si vysnila, že ty moje by měly mít určitě véčkový výstřih na zádech, ale vykrojený jen tak, aby mě ještě více nerozšiřoval. Správný střih dokáže ovlivnit a pozvednout celou postavu, i když třeba nevlastníte ideální křivky. Představu, že bych si šaty zkusila ušít sama, jsem zavrhla hned ze začátku. Jelikož bylo potřeba vyřešit vršek šatů tak, abych pod šaty nemusela nosit prádlo a zároveň nějak vytvarovala hrudník, abych nebyla z boku úplně plochá jak žehlící prkno, chtělo to najít někoho, kdo se vyzná v šití na míru a má v tom větší praxi než já.
Od mojí kamarádky Bárb jsem dostala tip na Denisu, která jí vytvořila krásné šaty na její vlastní svatbu a já nad nimi už tenkrát žasla. Denisy tvorba jsou hlavně konceptuální kolekce, ale šití na zakázku se vůbec nebrání a svatební šaty podle mě prostě umí. Navíc je skvělá i v tom, že dokáže vyhovět představě nevěsty a pomoct vytvořit model, který bude sednout na typ postavy. Já v zimě min. roku přišla s tímhle obrázkem šatů, nad kterými jsem se zasnila a dlouze zastavila po nekonečném hledání inspirace. A řekla si konečně, jo to je ono. Tohle bych chtěla obléknout v den D.
Do těhle šatů od Hayley Paige jsem se hned zamilovala. Jsou jednoduché, ale zároveň něžné. Mají véčkový výstřih, který mi sluší a rukávy. O těch jsem dlouho uvažovala a nakonec jsem za ně ráda. Krajkové nebo tylové rukávy podle mě pozvednou jakékoliv šaty na šaty hodné svatebního dne. Prostě k nim patří. Jak se vám moje předloha líbí?
Je jasné, že ušít přesně takové stejné šaty na chlup by bylo nemožné a vlastně jsem ani identické nechtěla, protože ty moje mají nakonec výstřih vzadu i vepředu a řešily jsme s Denisou, jak mi budou co nejlépe sedět.
Co byl velký oříšek, bylo najít vhodný materiál. Ona totiž není krajka jako krajka a najít tu vhodnou vůbec nebylo jednoduché. Chtěla jsem najít podobnou jemnou krajku jako na šatech od Hayley, jen v našich končinách je ten výběr látek fakt tragický a jen tak si zajet na nákup látek třeba do Itálie, už by bylo nad můj rozpočet. Takže jsem s Denisou obešla všechny možné obchody s látkami a nakonec jsem objevila krásnou jemnou chantillskou krajku v Evi látkách od Ermano Scervino. Byla přesně v ivory odstínu a pružná do všech stran, takže na živůtek šatů ideální.
Na podšívku jsme sehnaly krásnou hedvábnou látku v pudrově růžové ze Sartoru. O tom, že moje šaty nebudou čistě bílé, jsem věděla od začátku. Čistě bílé by ke mně prostě nešly, miluju když jdou šaty do jemných pastelových barev, jsou tak díky tomu mnohem zajímavější. A ten růžový odstín jsem ladila pak i do všech detailů dekorací a tiskovin, takže jsem o výběru podšívky měla hned jasno. Díky tomu, že byla látka pevná v tahu, mohla se použít na vytvarování korzetu. V Sartoru jsme vzaly i jemný svatební tyl na sukni. Mají tu na výběr několik barev i šíří a ten můj je na dotek úplně jemňoučký, na pohled kvalitní a krásně splývá. Na splývavou vlečku ideální. Ta na fotkách totiž vypadá pohádkově.
Nejde o klasický korzet, protože jsem se chtěla vyhnout kosticím. Ty se u jemných látek protlačují do líce a krajka by se přes ně pak mohla lámat. A já jsem na takové detaily úchyl, takže jsme to vymyslely s návrhářkou jinak. Navrhla korzet tak, že se polepil silnějším výztuhou na všech dílech a košíčky se vytvarovali vycpávkou s podprsenky přesně v mojí velikosti. Po pár zkouškách seděl korzet jako ulitý a mohlo se jít na přišití sukně.
Pokud si necháte šít šaty s objemnější sukní z jemného materiálu, musíte myslet na to, že ta krajka nebo jemný tyl musí na něčem držet, v pase musí držet celá váha sukně, takže vyztužený živůtek bude pro takový typ šatů to pravé. Chtěla jsem se hlavně vyhnout tomu, abych měla krajkový vršek s vycpávkami, které se snaží zakrýt vrstvy krajkových květů. To vysloveně nesnáším, vypadá to lacině. Návrháři Houte Couture to umí, ale oni se na rozdíl od běžných nevěst na mole na vycpávky vykašlou úplně a modelky předvádějí pak takové šaty nehledě na to, zda jim něco vykukuje nebo ne. To si nevěsta u oltáře nemůže moct dovolit. Radši než nevkusné vycpávky, doporučuju třeba korzet dělaný jako v těch mých šatech v tělové barvě, který neruší celý dojem šatů. Lepší než mít na hrudníku připláclé vycpávky a na tom hromadu krajky na zakrytí, fakt to nevypadá hezky.
Na každou zkoušku šatů jsem se děsně těšila, protože miluju ten kreativní proces, kdy se to celé rýsuje krok za krokem. Mám to i při šití, když se do něčeho pustím, nemůžu se od toho odtrhnout a vyrábím, dokud není hotovo. A jelikož tentokrát tu tvorbu za mě převzala Denisa, nemohla jsem se dočkat výsledku.
Po zkoušce korzetu a celé podšívky sukně přišla na šatu vrstva z tylu a chantillské krajky. Sukně se stříhala kolová s přinechanou vlečkou. Zip jsme nechaly na zádech, protože se pak šaty pohodlněji oblíkají a kdyby je bylo potřeba před svatbou na poslední chvíli třeba ještě trochu zúžit, je zip na zádech nejlepší řešení. Na řadu přišlo vrstvení krajkového živůtku. Práce s jemnou krajkou není nic jednoduchého, obzvlášť když jeden metr stojí jako kabát v Zaře :D Ale Denisa to zvládla výborně, dokonce vyřešila okraj výstřihu, který lemuje nařasený tyl ze sukně. Výstřih lemují nepravidelně prostříhané květy, které dávají šatům ruční styl. Žádné ostré a rovné linie.
Další na řadu přišly rukávy. Jsou jen jemně nařasené v ramenou, s ozdobným lemem místo manžety a nařasené v zápěstí na gumičku, aby netáhly při zvedání rukou. Díky tomu, že je krajka pružná, je živůtek na nošení pohodlný a nikde při pohybu nebrání. Na vrstvení krajky na sukni jsem z Etsy objednala podobnou chantylskou krajku, která nebyla pružná, aby se lépe vystřihovala a držela tvar a dokonce mi dorazila ve stejném ivory odstínu. Díky za to, jinak nevím, kde bych sháněla další...Denisa vystříhala drobné kvítky a našila je ručně od pasu až po boky.
Nakonec přišla řada na Swarovski krystaly, které dodaly šatům vintage nádech. Jsou pošité jen řídce a jde o tu nejmenší velikost, která se dá v Korálkách.cz sehnat. Na světle se sem tam blýsknou a dodaly šatům tu poslední třešničku. Když jsem, je viděla v celé své kráse a pak na sobě, nemohla jsem uvěřit, že tohle jsou fakt moje svatební šaty. Skoro půl roku vymýšlení, shánení látek, krajky, ladění střihu, zkoušek a pak je máte na sobě a víte, že je to přesně ono a už se nemůžete dočkat svatebního dne, kdy si je pro něj obléknete. Neskutečný moment, který nejde slovy předat, to se musí zažít.
Asi bych nemohla mít šaty z půjčovny. Za prvé bych nenašla ty pravé, co by mi sedly jak ulité, za druhé jsem chtěla mít šaty z hedvábí, protože to je ten nejlepší materiál, který je na těle tak příjemný a obzvlášť v létě a za třetí cena ušitých šatů podle mě vychází lépe než těch půjčených. Půjčovné stojí v salónech na víkend polovinu jejich pořizovací ceny, Po víkendu je vrátíte a jste chudší najednou o pár desítek tisíc. Mně šaty zůstaly a můžu se rozhodnout, zda si je nechám, půjčím nebo prodám. Pokud si navíc necháte ušít jednodušší variantu, můžete si je po svatbě nechat přešít, zkrátit a upravit na běžně nositelné šaty, které můžete po svatbě ještě vynosit.
V den D jsem se nemohla dočkat, až budu konečně učesaná, nalíčená, obléknu svatební botky a dáme si společně first look někde bokem a v soukromí. To bylo poprvé, co mě v šatech viděl. Jsem strašně ráda, že jsem se rozhodla pro tenhle styl, který ke mě prostě jde a že Denisa se svou švadlenou odvedla skvělou práci. Celý den jsem se v šatech cítila skvěle, nikde nic netlačilo, nepřekáželo a sukně byla objemná tak akorát, aby se v ní dalo pohodlně sedět. A ten dotek hedvábí, to je sen. Do toho se prostě vyplatí ivestovat. Jak se vám líbí? Je to váš šálek čaje, nebo jste na střídmější variantu. A jak vypadaly vaše svatební šaty, nebo jak by měly vypadat. Podělíte se?
A chtěli byste sem i nějakou mojí inspiraci na svatební šaty? Mám totiž uloženo spoustu fotek krásných šatů, tak přemýšlím, že bych z toho udělala ještě jeden velký článek.
