Doma jsme ho mívali často. jablečný kompot.
Peněz maálo, v obchodech přes zimu jen brambory,
cibule, zelí a ...jablíčka.
Občas jsme měli jablíčka od dědečka ze zahrádky
a jindy ta kupovaná, ale vzpomínám,
že jsme je jedli hodně často.
Sedávali jsme v obýváku u televize,
s malým bráchou koukali na nějaké socialistické
"super" pořady pro děti a máma nám loupala
a krájela jablíčka na čtvrtinky tak dlouho,
dokud jsme neměli břicha plná k prasknutí.
Ale co je tou pravou vzpomínkou,
co vás donutí se usmát, přivřít oči
a nasát pomyslnou vůni,
je vařený jablečný kompot
v obrovském hrnci.
Ta vůně skořice, hřebíčku...linula se celý bytem...
A tak jsme dnes uvařila obří hrnec téhle dobroty za pár korun, nejen jako kompot, ale jako neskutečně lahodnou alternativu mnoha šálkům milovaného čaje.
Při prvním doušku mě zalilo takové blaho, že nechápu,
jak jsme na něco takového mohla zapomenout.
Takže, moji milí, šup pro jablíčka a pokud dnes
a v následujících dnech budu škytat,
budu jen já vědět, proč.
To na mě budete myslet a velebit tuhle
připomínku zázračné obyčejnosti.
Pa pa!
