Tak jsem byla opět s Madlou na týden u našich. Je to vždycky hrozně fajn, ráda se tam vracím. I když moje doma už je jinde, vlastně tak trošku to ‚doma‘ stále zůstává tam, kde je máma. Máte to taky tak? 🙂
Jak naše dcera roste a dá se s ní dělat víc věcí, postupně přicházíme s novými aktivitami. A tak jsem jednoho rána takhle v bytě rodičů procházela polici se starými vinyly a objevila Dádu, zpívánky, které jsem poslouchala jako malá holka. Nostalgická slzička pomyslně ukápla mně i mamce, o to víc při pohledu na Madlu. Já vám nevím, čím to je, ale Krtek a Dáda jsou prostě věční! Začala skákat, natřásat se v rytmu a povykovat, tancovaly jsme v objetí po místnosti a ona řvala ‚Dada Dada‘ a druhý den ji chtěla pustit znovu 😉
Doufám, že tohle elpíčko ale nebude jediná věc, kterou já a Madlenka budeme mít jako společnou vzpomínku na dětství. Vyhrabala jsem i další poklady. No… dva vyhrabala a jednomu trochu pomohla 🙂 Jsou to tyto knížky, tak kdo má rád dětskou archivní literaturu, pojďte se na ně se mnou podívat. První je notoricky známá Anička a básnička od dvojice Eduard Petiška a Helena Zmatlíková. Je to vůbec první knížka, kterou si vybavuju jako čtení na dobrou noc. O Aničce a její nedělní kočce, co bydlí v nakresleném domečku. Četla jsem ji snad milionkrát a je to na ní vidět, snad čtvrtina listů už chybí. Hodlám ji pořídit novou, naštěstí se stále prodává i s dalšími dvěma díly – Anička malířka (tu kupovat nebudu, švagrová mi ji sehnala coby vyřazený kus z knihovny) a Anička a flétnička. Tu jsem nikdy nečetla, ale už se těším, až se do toho s Madlenkou pustíme.

Druhý kousek se jmenuje O malé Aničce a je od autorů Inger a Lasseho Sandbergových. Koukala jsem a v češtině už není dostupná, ale možná někde na bazaru by se splašit dala, je totiž super! (To je jen okrajová informace pro zájemce, ta naše se totiž dochovala a vcelku jí nic nechybí…) Moc se mi líbí minimalistické ilustrace i celkově jednoduché pojetí – co stránka to obrázek a málo textu, sotva jedna věta, takže pro malé děti na udržení pozornosti jako dělané. Možná to vypadá, že ji přečtete za jeden večer a hotovo, ale nenechte se zmýlit, já si dodneška pamatuju, jak mi ji předčítal tatínek a já jsem ji chtěla pořád znovu a znovu. Tak uvidíme, jak to bude u nás doma.

Třetí tip je moje vzpomínka na prázdniny u babičky. Kniha se jmenuje Mirka s Jirkou a cihlový kluk a je to Ilony Borské. Téma je zrovna stejně prázdninové, asi proto mě tolik bavila. Plus ty ilustrace, ty jsou taky báječné (vytvořil je Jaromír Zápal)! Je to podle mě čtení pro předškolní a mladší školní děti. Vzpomínám si, že zpočátku nám ji babička předčítala, později jsem se k ní sama vracela, protože to byla moje zamilovaná. Před pár lety jsem si na ni vzpomněla, ale babička už ji doma nenašla, možná ji poslala dál. Bylo mi to líto, a tak jsem se po ní podívala na Aukru a zrovna měla štěstí, a tak se po letech vrátila do mé – naší – knihovničky 🙂 (trošku jsem googlila a k mé velké radosti má kniha ještě druhý díl – tedy vlastně první! – tak ještě zkusím zalovit někde v antiku a třeba sbírku ještě rozšířím)

Ještě jsem měla u babičky druhou oblíbenou knížku, byl to soubor různých příběhů pro děti, bohužel si nevzpomínám na název ani autora, jen matně si vybavuju, že na obalu byla kompozice několika obrázků, hodně růžové a žluté. Můj nejoblíbenější příběh byl o holčičce, která si moc přála psa, ale rodiče jí ho nechtěli koupit, a tak si vymyslela imaginárního. Všude chodil s ní, až se jí jednoho dne ztratil. Co teď? Konec neprozradím, to by nebylo ono 😉 Pokud je mezi vámi nějaký pamětník nebo třeba knihovnice, které se to jeví familiárně, budu ráda, když mi napíšete, o jakou knížku jde.
A jaká byla ta Vaše dětská ze všech na světě nejmilovanější? 🙂