Měla jsem původně rozepsaný úplně jiný článek.
O tom, jak jsme s mužem strávili poslední čtyři dny sami na Lipně, jak jsme si úžasně odpočinuli, zasportovali, nahřáli se i v noci vymrzli, poprvé v životě si latinskou mši zažili, někteří si i zazávodili..
Moc děkujeme babičce, prababičce a dědovi za hlídání…
Krásné to bylo.
Jen ty návraty do reality jsou někdy (psychicky) náročné…
To člověk v úterý večer natahá všechny ty cestovní zavazadla i nezavazadla z auta, binec všude. Rychle děti nažene do postelí. Pak sám padne, protože celé dopoledne protrajdal na bruslích (úžasná cyklotrasa kolem Studené Vltavy, doporučuji).
Do rána se binec bohužel nezmenší, naopak nabude, protože rychle rychle snídaně, ranní kolečko škola – školka, nákup, aby v lednici alespoň něco bylo. Sára si vybírá nejhorší den za posledního půl roku, vybalovat fakt nejde. Binec dále narůstá. Rychle rychle oběd, protože je středa, a to holky chodí domů po o, respektive Klárka na o (na oběd:)). Zrovna to tak vyšlo, no, co už. Takže kolečko podruhé..
Nevadí, až se najíme, Sára usne a já vybalím, třeba ještě stihnu odepsat alespoň na nějaký ten mail, kterých je za dlouhý víkend až kam. Nestihnu, Sára usne až za hodinu a půl (!!) mé snahy, já soptím, binec už je trojnásobný, Karel přijíždí a já vyrážím na přednášku do školky o vývoji řeči předškolních dětí. Terezka moc nezvládá č, š a ž, navíc když ty přednášky ve školce dělají, je škoda to nevyužít (bylo nás tam pět a půl)..
Přednáška je super, užívám si několik desetiminutovek klidu, dozvím se spoustu nového.
Co mě ale znovu zamrzí je údajný nezájem rodičů o děti. Málo s nimi mluvíme, trávíme s nimi málo času, děti sedí u tabletů. Asi jsem teda mimo, ale mám pocit, že naše generace tráví s dětmi minimálně stejně času, jako naši rodiče s námi. To, že existuje internet a Déčko nás nutí trávit s dětmi čas daleko více, právě proto, aby děti u tabletů neseděly pořád. Možná jsem divná, ale neznám dítě, které sedí u tabletu od odpoledne do večera.
Přicházím domů, binec samozřejmě nemizel, Sára je ještě protivnější než dopoledne, nechce jíst, vzteká se, háže věcmi. Terezce je zima a jde spát. Nebude nemocná, že ne?!? Přemýšlím, kde mám brát každý den těch pověstných dvacet minut, které stačí s dětmi cvičit logopedii, psát úkoly, číst, cvičit, vyprávět, jít s nimi ven – protože oni chudáčci už vůbec nechodí ven. Dvacet minut na to všechno, to už by chtělo pomalu dvě odpoledne. A kdy chystat večeři? Protože dnes děti jedí k večeři jen rohlík s něčím, no to je skandál, to taky nikdy nebylo.
Na závěr Sára ještě stihne (už v postýlce) zničit knížku, na což jsem vysazená,.. A moje nervy to neustojí. Ulidňuji se, že je občas potřeba na děti křiknout, jen.. Nekřičím už moc?
Binec nezmizel, Klárka šla spát neumytá a (podle mě) s nenapsaným úkolem, já za celý den odepsala jen na jednu zprávu na FB, toť vše. Ušito – nula.
Snad se Sára do rána unormální, Terezka neonemocní, Klárka stihne ráno napsat úkol, já dopoledne uklidit. A pak si s nimi zítra stihnu v klidu alespoň povědět, co bylo ve škole a ve školce. Nejspíš to nebude dvacet minut. A možná mi bude i úplně jedno, jestli Terezka bude říkat „ve skolce“ místo „ve školce“.
Ale možná taky bude dnešní scénář pokračovat i zítra…
(nee, prosím, nebude…)
P.S. Toto budiž uklidnění pro všechny matky, které mají pocit, že všechno stíhám. Není to tak.
P.P.S Lipno nad Vltavou pro dovolenou s dětmi všemi deseti doporučuju. My byli bez dětí, ale někdy je tam určitě vezmeme. Odmyslete si komerčnost všech věcí, atrakcí, stezek, aktivit a akcí, vysvětlete dětem, že nemusí být všude (jinak utratíte výplatu, možná i dvě až tři) a pokud stejně jako my nesnášíte hlavu na hlavě, načasujte si návštěvu (ideálně mimo hlavní prázdniny; do míst, kde chcete být skoro sami, si přivstaňte a jděte ráno). Fotky bohužel žádné nemám, nenabila jsem si foťák 🙁 Kdo by chtěl ještě jeden tip na dovolenou s dětmi, koukněte sem. Takže tak.
P.P,P.S Jsem ukecaná a místy negativní, já vím. Příště zase něco normálně šicího, slibuju 🙂
