Pár dnů jsme u babičky ještě zůstali a podnikali odtud půl nebo jednodenní výlety do okolí. Místní lesní asfaltové cesty jsou pro děti na kolech skvělá věc. A ten chládek v lese, ten se v těch vedrech taky hodil..
Terezka ještě moc neumí přehazovat, takže jí buď přehodíme my pod kopcem nebo ji do větších kopců tlačíme. Dojeli jsme tak až do Kamenice nad Lipou a přes lom na Antonce zpět. V Kamenici loni otevřeli krásně zrekonstruovaný pivovar, kde jsem nevěděla, co dřív fotit. Ještěže pořád existují lidé, kteří jsou ochotni vrazit své (nemalé) peníze do záchrany takovýchto budov, klobouk dolů.
Řeknu vám, vyfotit tyhle tři v klidu, to je kumšt.
Pusa od malinového zákusku ze zámecké kavárny.
Byli jsme i na malinách (které už nebyly) nebo se zchladit v Božejově u rybníka. Ten už byl ale tak plný žabince, že jsme se raději zchladili jen pohledem. Zato bazén u kamarádů ve Vlasenici, ten nám v tom nejparnějším dni všem prospěl. Tak dobře nám u nich bylo, že jsme se vraceli lesem až za tmy.
Jediný autovýlet byl tentokrát do Slavonic.
Zaujal nás Spolkový dům, který získal Českou cenu za architekturu..
Holky na procházky městem moc neužije, a tak jsme po obědě vyrazili do Pohádkového lesa.
Pusa tentokrát od ostružin..
A kdo si na Slavonicku nenamaluje hrneček v Maříži, jakoby nebyl 🙂 Máme hrnek i misku.
Maříž je minivesnička v bývalém pohraničním pásmu, kde žije zajímavá komunita umělců. Hlavně keramiků, ale našli jsme i patchworkářku v krásně tradičně opraveném domečku s přírodní zahradou. A s velbloudem.
A tahle keramická dílna, ta by se líbila mě..
