V tomto týdnu bylo veliké vedro, takže jsme se snažili vybírat program tak, aby to pro nás bylo co nejlépe snesitelné. Dopoledne jsme navštívili nějakou památku, odpoledne koupaliště.

První zastávkou byl Jindčichův Hradec, ten mě nadchl. Je to nádherné historické místo, památky, uličky, krásný zámek. Na tomto zámku jsme si dali dětskou prohlídku. Děti během ní hledali různé předměty podle fotografií, které dostaly od průvodkyně. Moc je to bavilo, vůbec neremcaly:-). Prohlídka končila v černé kuchyni. Ta se prý kolem Vánoc opravdu uvede do provozu a můžete zde ochutnat klobásy, česnečku apod.

Při prohlídce se děti dozvěděly, jak žil malý hrabě Karel Evžen Černín. Prohlídka je určena dětem ve věku 3 – 9 let, ale nebojte se tam vzít i ty o něco starší. Zámek rozhodně doporučuji.

Na svých výletech jsme nemohli opomenout krásnou a malebnou Telč. Tady už jsem v minulosti byla, ale nikdy na zámku, pokud dobře pamatuji. Tentokrát jsme začali procházkou v zámecké zahradě, poté pokračovali prohlídkou zámku (ale pozor, v současnosti je v rekonstrukci a přístupná je pouze jedna trasa, to nám ale nevadilo) a nakonec podzemím.

Tyhle typické domečky asi známe všichni. Italští řemeslníci, které si Zachariáš z Hradce ( velmož v čele panství v polovině 16. st.) najal na přestavbu gotického hradu a přístavbu renesančního zámku, pomohli měšťanům právě tyhle domy se štíty a podloubím přestavět. Půvab jim zůstal až doposud. To je také důvod, proč bylo historické jádro města zapsáno v r. 1992 na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Nakonec jsme zašli do telčského podzemí. Vstupenky jsme si zakoupili v informačním centru a šli s průvodcem. Ten nás krátce uvedl, pustil nám ukázku z filmu a poté už bylo prolézání chodeb jen a jen na nás.
Chodby nebyly vůbec osvětlené. Místa na fotkách výše jsou z přední části, kam jdete s průvodcem, dále už pak v úplné tmě jen s baterkou cestami, kde se nenarovnáte, naopak jste poměrně hodně ohnuti. Na bolavá záda to rozhodně není:-). Manželovi nebylo moc dobře, opustil nás hned na začátku, byť podzemí je spíše jeho doména, a já s dětmi šla jen kousek. Trošku jsem se bála, že se ztratíme:-), i když to prý nejde, i záda se ozvala, takže to byl poměrně krátký zážitek.

No a pak už na koupaliště, jednou jsme byli v Jindřichově Hradci, jindy v Dačicích. Tam se Baru těsně před odchodem potkala s bodavým hmyzem, který její chodidlo a nohu vyřadil na pár dní z provozu, tak jsme se vydali na cestu domů o den dříve.

Výletům zdar.