„Volno“

Sára a Terezka mi odjely na týden k babičce. Doma zůstala jen Klárka.

V domě je nezvyklé ticho a kam něco položím, tam to i po pár dnech najdu (Sára je echt přenašeč).

Chtěla jsem si ten týden hlavně odpočinout, nabrat síly, šít jen když se mi bude opravdu chtít. Rozhodně nedohánět jarní úklid. Trávit odpoledne s Klárkou.

Jako vždy se něco povedlo, něco ne. Naspáno mám rozhodně méně než v běžném režimu. To, že ráno můžu spát o půlhodinu déle než s třema cácorama, mě večer dokáže vyburcovat k šití až do půlnoci. Večer se tááák dobře šije. 

Klárka si dočasné jedináčkovství děsně užívala. Krom dneška se o mě nemusela dělit ani s šicím strojem. Šila jsem od rána do tří, pak hurá pro Klárku do družiny, s Klárkou na kolo, na bazén, na brusle, hrát deskové hry (ať žije Patchwork). Zítra má slíbeno společné skládání lega. Asi je to čas od času potřeba, pověnovat se každé zvlášť..

Úklid nakonec nějaký proběhl. Ani ne, že by se mi do něj extra chtělo, spíše mám pořád nutkání dělat věci, které se Sárou moc dělat nejdou. Takže po x měsících uklizená pracovna a umytá okna – juchů. Vždycky mě znovu překvapí, jak mi tyto věci dokážou zvednout náladu. Nasadili jsme s Klárkou taky jahody do našich nových vyvýšených záhonů. Radost.

Zítra pro ty moje dva sirotky vyrážím, těším se na ně moc. Snad mě ještě poznají 🙂

Jako hrnečky moc neuspěly – muž z květináčů, jak jim vytrvale říkal, odmítal pít. V pracovně jim to na pozadí hliněné omítky sluší. Nové obaly na knížky. Opravdu mám tolik nůžek a jezdců od zipů?

Aprílový deštík, větve z jarního řezu jabloní a srdce od tehdy tříleté Klárky ke Dni matek. Dojímá mě pořád..

Věčně plná nástěnka. Zrovna teď je na ní více dětských kresbiček než mých věčných a všudepřítomných seznamů.

A nakonec včerejší kabelka. Nadchla mě kombinace nebělené biobavlny s pudrovou koženkou, takže je  „na výstavce“.