Nejsem moc soutěživý typ. Teda soutěživá, když dojde na věc, jsem, ale nehrnu se do nějakých závodů a Vltava Run byl vlastně můj první sportovní závod vůbec. Pro ty co netuší, Vltava Run je štafetový běh ze Zadova až do Prahy (360 km) pro max. 12 lidí. Jeden běžec vždy běží, další za ním jezdí autem a takhle se střídají běžci ve dne i v noci. Pokud je tým 12 lidí, tak na každého vychází 3x běh za celou trasu a střídáte se cca po 12 hod. Je potřeba se domluvit na finální sestavě a nahlásit dopředu pořadatelům časy, za které uběhnete 10 km a taky pořadí, ve kterém budete běhat. Oni podle toho stanoví plán předávek. Ten je potřeba jak pro běžce, tak pro řidiče aut.Co s sebou zabalit?Určitě dvoje běžecké boty. Když se vám jedny rozmáčí, druhé máte suché. Běžecké oblečení podle toho, kolikrát úseky poběžíte. Na noční běh 100% čelovku, reflexní vestu, teplejší oblečení, i nepromokavou bundu, když bude pršet. Ledvinku nebo batoh na telefon, ten totiž musíte mít celou dobu u sebe. Je to pro případ, kdyby se vám po trase cokoliv stalo. Existují pravidla, kdo vás z týmu může nahradit, když se třeba zraníte.
Co k jídlu?Určitě přibalit ovoce, banány, jablka, vodu, nějaké nutriční gely pro běžce, iontové nápoje, magnésium proti křečím. A cokoliv, co vám dodá energii, zasytí, ale přitom vám před nebo po běhání neudělá špatně. Já s sebou měla tyčinky, oříšky, zeleninu a taky super vychytávku. Znáte Adventure Menu? Je to mega vychytané jídlo na cesty. V balení je velký sáček, do kterého vložíte menší pytlíček s hašeným vápnem, vložíte jídlo, zalijete vodou, uzavřete to celé a čekáte. Za cca 12 min. vám to díky tepelné reakci ohřeje celé jídlo. To vyndáte, naservíruje a můžete jíst teplý oběd nebo večeři. Mají v nabídce kromě českých klasik losos s čočkou, kus kus, kuře s rýží, apod. Dokonce i dvě sladká jídla ke snídani, žemlovku a rýžový nákyp. Jsou to hlavně jídla, která vás mají zasytit a dodat dost energie. Já každopádně vím, co si s sebou beru na příští hory. A chutná to naprosto dokonale, musíte sami vyzkoušet. Po cestě je ale vždy možnost zastavit v restauraci na jídle, jen vybírejte míst která nejsou přímo v místě předávek štafety. Jinak se jídla skoro nedočkáte a nebudete pak stíhat na další místo. Majitelé restaurací na to jaksi po několika letech téhle soutěže nejsou stále připraveni.
V našem týmu nás bylo 12 a rozdělili jsme s do dvou dodávek po 6 lidech. Měli jsme přesný rozpis úseků, které poběžíme. Já byla z naší dodávky poslední. Pořadatele vám přidělí čas startu, ale ještě večer den před startem je potřeba se oficiálně registrovat, kde dostanete štafetu, pořadová čísla, pásky na ruku a týmová trička. Na ty je možné mít vytištěný vlastní název týmu. Ráno náš tým startoval něco před osmou hodinou. Stihli jsme ještě společné památkové foto, rychlé kafe a něco sladkého na zub. Jakmile první běžec vyběhnul, upalovali jsme za ním autem. V plánu běžeckých úseků dostanete i naplánovanou trasu pro auta tak, aby se to časově dalo stihnout a zároveň, aby auta co nejméně křižovala trasu pro běžce.
Úseky, které jsem dostala já, bez předchozího vybírání, my dost sedly. Ale v týmu se dá vždy domluvit, jen je potřeba pořadí běžců včas nahlásit pořadatelům. Pak už jej není možné měnit. Můj první úsek bylo necelých 8 km skoro po rovince. Pohoda, protože běžně běhám delší trasy. Ale bylo celkem horko a to je po osmi km znát. První, po čem sem sáhla, když jsem doběhla, byla voda. Doběhla jsem na místo předávky ještě 6 minut před plánem, předala štafetu prvnímu běžci z druhé dodávky a náš tým měl první třetinu odběhnutou. Rychle jsme upalovali na oběd. Než jsme se po hodině čekání dočkali jídla a konečně najedli, měli jsme akorát čas vyrazit o nějakých 60 km dál na místo, kde se setkáme s druhou půlkou skupiny. Startovali jsme opět před osmu večer. Na noční běhání s sebou každý běžec musí mít povinně čelovku, reflexní vestu a ještě blikající reflexní pásku, kterou si připněte na nohu nebo ruku.
Můj druhý běh startoval o půl jedné z Hluboké. 10 km z větší části po rovince, s 300m stoupáním a lesem byl super. Byl to úplně můj první noční běh v životě a skvěle jsem si ho užila. Vzduch byl super, běhalo se mnohem líp než přes den a s čelovkou to šlo parádně. Na čelovce nešetřete, ty slabé nejsou moc vhodné na běhání. Neosvítí vám dostatečně cestu před vámi. Jestli budete chtít tip na tu mou, pište mi do komentáře.Ještě před startem naší půlky jsme si domluvilipřespánív Týně nad Vltavou. Klasická komunistická ubytovna měla jako jedna z mála nonstop službu, takže jsme se mohli ubytovat i po mém doběhnutí v půl druhé. Do další výměny dodávek nám zbývalo něco přes pět hodin. Tak jsem dala rychlou sprchu a hned zalezla pod peřinu. Musím ale říct, že usínání po běhání dává docela zabrat. Nejde to hned. Ale i tak jsem po probuzení měla mnohem víc energie, než naše první půlka, která naspala nějaké dvě hodiny.
Jak se domlouvat mezi sebouVšichni jsme si nastavili na telefonech Whats App. Díky tomu jsem mohli komunikovat neustále s druhou dodávkou i mezi sebou v týmu. Dávali jsme si tak vědět, kdy který běžec doběhl. Jestli byl rychlejší nebo pomalejší oproti plánu a upravovali tak průběžně čas mezi předávkami. Řidič totiž musí pořád aktuálně vědět, kolik má času na dojetí k dalšímu místu i kolik času mu zbývá mezi střídáním poloviny týmu.
Jak jsou značené trasyTrasy vám dopředu zašlou pořadatelé závodu a můžete si je nahrát do map. Budete je tak mít celou dobu uložené v telefonu. Trasy jsou ale perfektně značené výraznými šipkami na zemi, páskami na stromech, v noci světelnými tyčkami. Tam kde je křižovatka, tak stáli lidi z pořadatelského týmu a běžce naváděli, kterým směrem mají pokračovat. Mně se za celou dobu, ani při denním ani nočním běhání nestalo, že bych někde zabloudila. Z týmu se nám zaběhli kousek běžci dvakrát, ale bylo to v noci a lesem, takže se to dalo snadno přehlédnout. Hned vás ale upozorní organizátoři nebo další běžci. Do map v telefonu jsem se nedívala ani jednou, nebylo vážně potřeba.
Můj druhý běh startoval o půl jedné z Hluboké. 10 km z větší části po rovince, s 300m stoupáním a lesem byl super. Byl to úplně můj první noční běh v životě a skvěle jsem si ho užila. Vzduch byl super, běhalo se mnohem líp než přes den a s čelovkou to šlo parádně. Na čelovce nešetřete, ty slabé nejsou moc vhodné na běhání. Neosvítí vám dostatečně cestu před vámi. Jestli budete chtít tip na tu mou, pište mi do komentáře.My se tak s druhou polovinou týmu, co startovali po mém nočním běhu, domluvili, aby nám ráno před startem posledního běžce z jejich auta dali včas vědět. Díky tomu jsme měli přehled, v kolik ráno musíme nejpozději vstát a vyrazit za nimi. Ono je to pak v celku nějakých 70 km jízdy autem, abychom se dostali na místo předání štafety. I když to bylo nejrychlejší vstávání, žádné líčení, extra česání, pomalé balení, stihli jsme to na čas.
Poslední běhání mi dalo zabrat. Nohy unavené, do toho první půlka trasy jen do velkého kopce. Několik částí trasy jsem si musela prostě vyšlápnout, ale nebyla jsem sama. Stejně ale byli i takový běžci, co běhají do kopců stejně rychle jako po rovince. Pořád nechápu. Tohle se taky musím jednou naučit. Druhá půlka byla ale pěkně z kopce a dohnala jsem čas, který jsem předtím ztratila. Byla jsem ve výsledku jen o minutu pomalejší.
VýsledekUběhli jsme to celé za nějakých 33 hod a 58 min. Neskutečné, že první nejrychlejší týmy to daly za nějakých 21 hodin. Já jsem s naším výsledkem byla spokojená. Z 306 startujících týmů jsme byli na 207. místě. Za mě super.
Co bylo ale nejlepší, byla celá ta atmosféra, že se může spojit 12 lidí a skvěle mezi sebou fungovat. Domluva po telefonech, řidiči, běžci samotní, dobré výkony všech, i těch, co tolik neběhají. Krásná místa a úseky, kterými běháte nebo jezdíte autem. Škoda jen, že nezbýval čas toho nafotit více. Vzájemně jsme se podporovali a fandili si. Naše auta čekala na běžce a dělala jim občerstvovací stanice, když byla ta největší vedra. Jako introverta mě překvapilo, že jsme si všichni suprově sedli od začátku, i když jsme se předtím skoro neznali. A hlavně byla sranda. Pořád i v těch nejtěžších chvílích. Nadchlo mě to tolik, že s klidně Vltava Run zaběhnu příště. Nebo v září běh z Valtic do Prahy, který je na stejném principu. Nejde nakonec ani tolik o to, jak dobří běžci jste, ale o to, že je to celé neopakovatelný zážitek. Pro mě teda byl a šla bych do toho hned.
NásledkyV pondělí jsem s vzala volno, protože jsem dopředu nevěděla, v jakém stavu budu. Ale kupodivu, jsem měla jen unavené trochu svaly. Žádná svalová horečka, křeče nebo puchýře. Dokonce jsem už půlku dne běhala po městě v podpatkách a do večera se vlastně nezastavila. Ono je to asi lepší, když těm nohám necháte pohyb, jinak při sezení ztuhnou a bolí o to víc.Navnadila jsem vás? Doufám, že aspoň trochu, protože Vlatava Run je závod opravdu pro všechny, i nesportovce, jako jsem já. Ptejte se na cokoliv, co vás k závodu ještě zajímá…
