Když jsem jela cestou z práce, zaujalo mě pole vlčích máků. Ne červených, ale bílých. Hned mě napadlo zkusit si tam udělat pár fotek i s dětmi.
Včera večer jsme zůstaly s Baru samy doma, Honzík nocoval ve školce a tatínek byl pryč služebně, využila jsem toho a nalákala Baru na pole vlčích máků. Jely jsme až před západem sluníčka, to už se Baru obvykle chystá spát, ale pro holčinu s její náturou je možnost trhat neomezeně kytičky ohromné lákadlo a pokušení, takže nebylo složité ji udržet vzhůru.
Zase tak dokonalé to nebylo. Baru si natrhala kytičku vlčích máků, mně dopřála deset minut a šup zase zpět do auta. Ale pár fotek mám.
Dnes navíc slaví tato malá velká osobnost čtvrté narozeniny. Kdo sleduje blog pravidelně, ví, že Baruš je svéráz. Vypadá to, že i do dalšího roku svého života vstoupí s podobným elánem a svými “zvyklostmi”. I když doufám, že některé projevy jejího chování ustoupí, neměnila bych ani minutu, protože tak jako pro každého z vás, je i pro nás naše Baru ta nej holčička na celém světě. A já si pro ni přeju hlavně pevné zdraví.
Krásný den.
