Víkend v Mikulově

Minulý víkend jsme vyrazili do Mikulova. Jako jeden ze svatebních darů jsme totiž dostali pobyt v penzionu Štajnhaus, jehož rekonstrukce je dílem architektů z ateliéru ORA. A musím říct, že rekonstrukce se jim vážně povedla, koukněte na fotky. :)) Tak kdybyste nevěděli, co darovat novomanželům, můžu doporučit, nám se svatební dar moc líbil!

Protože ten víkend bylo opravdu nesnesitelné vedro, v sobotu i v neděli jsme se vydali vykoupat do lomu u Mariánského mlýna. Lidí tam bylo hodně, ale protože jsme nepotřebovali ležet přímo u vody, stačila nám tráva nahoře, tak to ani nevadilo. Voda byla pěkně čistá a hlavně osvěžující.

Na pozdní oběd nebo brzkou večeři jsme si zašli do vychvalované restaurace Marcela Ihnančáka v hotelu Tanzberg a možná jsem měla až moc vysoká očekávání. Dala jsem si kapra na víně s karamelizovanou cibulkou a šťouchanými brambory. Ryba byla skvělá, jen ty brambory byly šťouchané už před delší chvílí, trochu oschlé, suché…a ten salátek, co k tomu byl by mohl být aspoň malinko ochucený. Honza měl taštičky plněné kachním masem se zelím a švestkovou omáčkou a chutnalo mu. Oboje bylo to dobré, ale nějak jsem čekala větší pecku…

Po večeři jsme si dali krátkou procházku kolem Kozího hrádku a v plánu bylo víno na terase u Bárty, ale tam bylo zrovna zavřeno kvůli svatbě, ve Vinném sklepě u Hrdličků taky nikdo nebyl, tak jsme nakonec skončili ve sklepě Pod Kozím hrádkem s krapet zvláštní obsluhou, jejíž přístupem dvě skupinky hostů moc nadšené nebyly a radši odešly jinam.

V neděli jsme si zašli na snídani do Kafe Pala, já si dala francouzskou pohankovou palačinku se sýrem, slaninou a vajíčkem – neboli galette complete. A byla moc dobrá!

Potom jsme se podívali do hrobky Ditrichštejnů a do zámeckého sklepení na druhý největší sud v Evropě. V obou byla moc příjemná teplota, což se v těchto vedrech hodí. Sklep tu teda oproti Valticím mají dost malinkatý – celý zámek je postavený na skále, tak to hloubení nebylo moc jednoduché. Navíc v ceně prohlídky ve Valticích byla i sklenička a degustace jejich vína, takže to bylo o dost zábavnější než mikulovská expozice starých vinných lisů…

Zastavili jsme se taky v Galerii Konvent, která je hnedka u hrobky. Je taky moc hezky zrekonstruovaná a můžete se tu i lehce občerstvit. My omrkli zrovna probíhající výstavu plastik kováře Davida Habermanna a počítačovou malbu Pavla Bezděčky.

Po kultuře následovalo zase jídlo: pozdní oběd v mém oblíbeném bistru Kuk. Ciabatta s uzeným lososem a talíř tapas. Pečou si tu vlastní pečivo, takže jsme si koupili i s sebou domů na snídani.

Odpoledne jsme se ještě zajeli vykoupat do lomu a k večeru si zašli na kafe a vínko na terasu jak víno v Café Bárta s krásným výhledem na zámek. Jejich večerku můžu doporučit! ;))

Ještě pár Mikulovských tipů: dobře se najíte taky u Sojky a spol., kde jsme jedli na našem lednovém výletě. A skvělá vína najdete ve vinotéce u Volaříka na Kostelním náměstí. Na Instagramu jste mi doporučovali i irskou restauraci O`Hara v hotelu Volařík.

Během procházek mě ještě zaujalo Minimal Coffee, my tam kávu už nestihli, ale příště to určitě napravíme! :))