Tento víkend jsme po hodně dlouhé době trávili s manželem sami. Bylo to moc fajn. Mohli jsme se věnovat jen tomu, co bylo třeba, čemu jsme chtěli nebo potřebovali, ale zároveň jsme si spolu vyjeli na kola. Sami! To je pro nás rarita. Já mám kolo pár týdnů, moc jsem toho posledních 25 nenajezdila, ale v této době jsme párkrát s dětmi vyjeli,abychom si zpestřili karanténu. No a když už jsme byli sami a ještě to v pátek vypadalo s počasím dobře, vyrazili jsme jen my dva.
Pokud si představujete pohodovou romantickou vyjížďku, jste na míle vzdáleni realitě:-). Manžel mě ukázal snad všechny typy stezek a cest od silnice, polní cesty, prašné, lesní, panelové, rovné, hladké, hrbolaté, blátivé, do kopce i z kopce, ale i džunglí cestu, kde pod vzrostlou trávou číhaly větve a menší kmeny a po stranách zase kopřivy a pokud je ještě nějaký další typ cesty, určitě jsme jeli i po ní. K tomu si představte kolo s pneumatikou jen o něco málo silnější než galuska a máte téměř reálný zážitek z mého cyklovýletu. Jo, ještě jsem zapomněla, že jsem několikrát musela přenášet kolo přes popadané stromy a to ve směru prudký, ale opravdu prudký, kopec. To vše se podepsalo na mé bederní páteři, takže k tomu mám teď problém se bezbolestně pohnout. Nu což, zážitek to byl, to se musí nechat.
Stihli jsme ale i spoustu práce, kterou jsem měla v plánu již od začátku karantény a pobytu doma. Nešlo to vzhledem k okolnostem, teď jsem mnohé dohnala, takové to třídění oblečení, uklízení zásuvek, zahradního domku apod.
Moc nás těší letos založená louka, protože bujně roste a my vyhlížíme první kvítky. Dočkali jsme se a dnešní fotky právě ze zahrady, fotky louky zejména.
Hezké dny následujícího týdne.
