Letošní Velikonoce byly trochu hektické. Covidový lockdown nás i babičky uzavřel do svých okresů a mě se nějak povedlo nechat všechny nezbytné přípravy na ještě pozdější poslední chvíli než obvykle. Muž prohlásil, že na perníčky tím pádem letos pečeme. Ne tak holky. Udolaly mě a já se nechala přesvědčit na pečení perníčků v sobotu odpoledne! Plus sobotní mazance a malování vajec, nedělní dopoledne plné zdobení perníčků. A moje následná nechuť kuchyní i jen projít. Holky pomáhaly jak to šlo, ale síly a chuti bylo letos nějak málo.
Na Velký pátek jsme si podle loňského vzoru prošli novou a ne ještě úplně dokončenou křížovou cestu z Lomnice na Veselí a mě nadchla její jednoduchost a přitom nápaditost.
Velikonoční dekorování bylo v rukou holek, Terezka to za mě nejspíš brzy převezme celé - moc ji to baví. Mě občas trochu chybí můj minimalismus a přírodní barvy, toho si ale nejspíš v budoucnu ještě užiju dost a dost. Takže letos barvy, hlavně holek oblíbená tyrkysová. Terezčinu velikonoční girlandu jsme zrecyklovali z loňska, vyfouklá vajíčka tentokrát zdobili washi páskou, lepením malinkatých korálků a taky zabalením do fólie pomalované zvýrazňovači - nadšení bylo velké. Plus úžasný zajoch nakreslený Klárkou permanentními fixami. A Sářin perníkový houslový klíč - vůbec netuším, kde se ho naučila.
V pondělí proběhlo (už asi u nás navždy tradiční) hledání malých čokoládových hmyzáků u nás na zahradě - ať žije globalizace. A vlastně se holkám vůbec nedivím - já bych nejradši hledala s nimi.
