Jako letos skoro všechno, i Velikonoce byly jiné. Bez velikonočních obřadů v kostelích, bez mazanců (droždí se na několik týdnů stalo u nás těžko sehnatelným artiklem), bez koledníků. Doba koronavirová nás uzavřela doma, na zahradu, tváře nám schovala pod roušky.
Velikonoce jsme po delší době trávili jen sami se sebou, v pěti. Krásného počasí jsme využili k výletům do pečlivě vybíraných míst bez turistických stezek, kde jsme potkali minimum lidí. Na Velký pátek jsme si spolu prošli lesní křížovou cestu i se čtením všech zastavení, pro holky i pro nás, myslím, velký zážitek. Perníčky jsme upekli i kraslice nazdobili. Jen tak, pro sebe. Sára se naučila jezdit na odrážedle - konečně do něj letos dorostla.
V pondělí jsme holkám v duchu anglických tradic poschovávali čokoládová vajíčka po zahradě, což sklidilo velký úspěch. Nejspíš z toho bude tradice.
Hodně jsme o všem mluvili a četli a holky tak možná zase o kousek lépe chápou smysl Velikonoc.
Dobře nám spolu bylo. A je ...
