Mimořádný úspěch si připsali ošetřovatelé ptáků Safari Parku Dvůr Králové. Chovný pár hadilovů písařů pečuje v pohodlí zázemí o dvě mláďata, která se vylíhla 2. a 5. července. Tento druh se v lidské péči rozmnožuje zcela výjimečně a dvorský safari park byl první, komu se to v Česku a na Slovensku povedlo.
V uplynulém roce se podle dostupných údajů vylíhlo v zoologických zahradách na celém světě pouze sedm mláďat hadilovů. Odchov je cenný také proto, že oba rodiče pocházejí přímo z Afriky a zvířatům v lidské péči jsou tedy nepříbuzní.
„Další úspěšná snůška potvrzuje, že jsme zcela zvládli problémy, s kterými se chov v lidské péči obvykle potýká. Hadilovi jsou v dospělosti citliví na vyrušování či přesuny,“ uvedl zoolog Michal Podrházský. Jeho týmu se odchov podařil.
„Ve volných výbězích je proto možné vidět jen mladá zvířata. Jakmile ptáci dospějí, jsou přesunuti do voliéry, která navazuje na zimoviště. Zde není nutné jedince odchytávat, stěhovat, nebo jim zastřihovat pera na křídlech a zamezit tak případnému úniku,“ pokračuje zoolog s tím, že hadilovové žijí v trvalých párech. Hnízdo si dospělí staví na keřích či nižších stromech a využívají ho po několik sezon za sebou.

O mláďata se starají oba rodiče, kteří se i střídají v sezení na vejcích. Vzhledem k tomu, že pár v minulosti snůšku kvůli neopatrnosti opakovaně rozbil, jsou vejce odebírána a měněna za podklady. Vejce putují do umělé líhně. „Tady strávila 40 – 42 dnů ve zcela ideálních podmínkách. Před samotným líhnutím se mládě ve vejci začne ozývat. Jakmile se naklube, vracíme vejce zpět do hnízda a péči přebírají rodiče. Tento postup se nám osvědčil,“ uvedl Michal Podhrázský.
Safari Park Dvůr Králové rozmnožil hadilovy poprvé v roce 2009. Od té doby se zde vylíhlo celkem 23 mláďat, ze kterých se podařilo úspěšně odchovat 15. Safari park se tím daří mezi nejúspěšnější chovatele těchto dravců na světě. Senzačním se stal kombinovaný odchov ve spolupráci se Zoo Liberec v roce 2017. Tehdy pár hadilovů mládě odmítl, a tak jej odborníci podložili libereckým orlům bělohlavým. Ti mládě bez větších potíží odchovali.

Hadilov písař

České jméno hadilov vystihuje jeho schopnost obratně lovit hady (i jedovaté), na stejnou schopnost poukazuje i latinské serpentarius. Druhové jméno písař pak je vysvětlováno tím, že chocholka v klidové poloze připomíná písaře s perem za uchem.
Hadilov žije většinou celý život ve stejném páru. Partneři společně loví a společně také stavějí velké ploché hnízdo ve větvích stromů (nejčastěji jsou to akácie). Hnízdo pak používají několik let. Díky své specializaci na lov ze země ale mají jinak vyvinuté pařáty a do korun stromů musí všechen materiál na stavbu hnízda přemístit zobákem. Každý pár si brání vlastní teritorium o rozloze až 45 kilometrů čtverečních.

Hadilov se na první pohled liší od ostatních dravců dlouhýma tenkýma nohama. To odpovídá i jeho způsobu lovu – na kořist se nevrhá ze vzduchu, ale pronásleduje ji během po zemi. Zabíjí ji zobákem nebo prudkým kopnutím nohy se silnými prsty. Křídla používají v případě potřeby jako štít. Partneři vyrážejí na lov společně. Ačkoliv denně urazí za potravou až dvacet kilometrů, před setměním se téměř vždy vracejí ke svému hnízdu.
Samice snáší jednotlivá vejce v odstupu několika dní. Ve snůšce může být jedno až tři vejce. Po asi šesti týdnech (42–46 dní) se líhnou bílá, nebo světle šedá mláďata. Krmí je oba rodiče. Nejprve natrávenou potravou, později celými mrtvými kusy, nakonec jim nosí živé živočichy, které si musí mláďata sama ulovit. Takto se o mláďata starají až 6 měsíců. I přes tuto péči v početnějších vrzích třetí mládě často nevychovají do dospělosti. Mladí hadilovové jsou totiž velmi nenasytní a rodiče je nestíhají uživit.
Hadilov umí létat i do velkých výšek, ale nečiní tak často. Je velmi dobrým běžcem. Do vzduchu se vznášejí v době toku. Samec obletuje samici, až se sama vznese a stoupá. Druhou příležitostí je útok ze strany velké šelmy. Hadilov se rozběhne a vznese se (rozbíhá se proti větru, za bezvětří potřebuje delší rozběh). Buď usedá na strom, nebo se ihned po odeznění ohrožení opět snáší na zem.

V rámci druhu ho nejvíce ohrožuje ztráta obývaných lokalit v důsledku aktivity člověka, přirozených nepřátel má málo (jsou jimi hlavně velké kočkovité šelmy a dravci, kteří jsou nebezpečím pro mláďata). I přes dosavadní hojnost je chráněn, a to Africkou konvencí na zachování přírody a přírodních zdrojů.
Žije v savanách a polopouštích Afriky, na jih od Sahary. Je k nalezení v různých nadmořských výškách od pobřeží až do vnitrozemí. Jde o v Africe stále běžný druh.

Zdroj: safaripark.cz, Wikipedie