Mládě vzácného lichokopytníka přivedla na svět samice Indah 19. dubna po více než čtrnácti měsících březosti, otcem je samec Niko. V historii pražské zoo je teprve druhým odchovávaným mládětem tohoto ohroženého druhu. První mládě se narodilo stejnému páru v říjnu 2015. I jejich druhý potomek je sameček.

Jejich první potomek Budak Puntja, přezdívaný Punťa, který dnes pod jménem Moke žije ve vyhlášené Zoo Tchaj-pej na Tchaj-wanu a letos se sám stane otcem.
Chov tohoto zvířete v zoologických zahradách je opravdovou raritou. „V Evropě se aktuálně nachází jen 45 jedinců a Indah s Nikem jsou jedni z mála tapírů čabrakových v České republice. Rozhodně nejde o běžný odchov, v evropských zoo se narodí v průměru čtyři mláďata ročně,“ uvedl kurátor chovu savců Pavel Brandl. Zoo Praha se v novodobé historii zapojila do Evropského záchovného programu tapírů čabrakových v roce 2010.
Mláďata tapíra čabrakového mají typické kávově hnědé zbarvení s podélným bílým pruhováním a skvrněním, které začnou ztrácet zhruba za dva měsíce a postupně se přebarví do černobílé podoby dospělých.

Tapír čabrakový je jediným druhem tapíra, který žije v jihovýchodní Asii, všechny ostatní druhy najdeme v Americe. Vzhledem k destrukci původního prostředí – deštných lesů, je zařazen v Červené knize IUCN v kategorii Ohrožený. Celkový počet zvířat v přírodě se podle odhadů pohybuje okolo 2500 dospělých jedinců, přežívajících v Myanmaru, Thajsku, Malajsii a na Sumatře.
Kterékoli z mláďat narozených do karantény mohou lidé podpořit adopcí nebo sponzoringem. Dosud se takto podařilo získat celkem 1 392 871 Kč od 692 dárců. Adoptivním rodičem se může stát každý, kdo přispěje ročním příspěvkem, který je u jednotlivých druhů odlišný a je odvozen od ročních nákladů na krmivo a další péči o dané zvíře. Sponzorem je pak ten, kdo zaplatí částku minimálně 100 Kč na kterékoli zvíře. Více informací je k dispozici na stránkách Zoo Praha, konkrétně v sekci Jak pomoci.

Tapíři patří mezi lichokopytníky, i když mají na zadních nohou 4 a na předních 3 prsty. Nejnápadnějším znakem tapírů je prodloužený horní pysk a nozdry, které tvoří jakýsi krátký chobot. Tapíři ho používají podobně jako sloni – k trhání rostlinné potravy, jako orgán jemného čichu i k dýchání při pobytu ve vodě nebo bažinách. Tapír je totiž na vodu velmi úzce vázaný. Ochlazuje se v ní, živí se vodními rostlinami a při nebezpečí hledá úkryt právě ve vodě. Dokáže dobře plavat a potápět se a dokonce i chodit po dně. Tapíři jsou aktivní za soumraku a v noci. Den tráví ukryti v hustém lesním podrostu a navzdory své velikosti unikají pozornosti. Žijí většinou samotářsky a jen v době námluv se vyhledávají pomocí pachových značek i nejrůznějších hlasových projevů. Samice rodí dobře vyvinuté mládě, které má na rozdíl od dospělých tmavou srst se světlými podélnými proužky a tečkami, jež slouží jako dokonalé krycí zbarvení v hustém podrostu. V prvních dvou týdnech života totiž mládě zůstává v úkrytu, zatímco se matka vydává na pastvu. Během dvou měsíců kresba začíná blednout a v půl roce je mladý tapír zbarvený stejně jako jeho matka. TAPÍR ČABRAKOVÝ: Je jediným asijským druhem tapíra a od svých jihoamerických příbuzných se na první pohled odlišuje nápadnou černo-bílou kresbou, která ho však v příšeří tropických lesů dokonale maskuje. Ze všech tapírů je největší a kvůli lovu a odlesňování, které ho připravuje o jeho prostředí, je ohrožený vyhubením.

Videozáznam: Autor Roman Vodička

Zdroj: zoopraha.cz úvodní fotografie Miroslav Bobek, Zoo Praha