Zákonem chráněná vlha pestrá, která nepřehlédnutelnou pestrostí svého zbarvení připomíná tropické papoušky, začíná osidlovat rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Ornitologové tam opakovaně tyto atraktivní opeřence pozorovali v rámci probíhajícího biologického monitoringu.
V milovické rezervaci ornitologové vlhy zpozorovali poprvé v roce 2017, letos ale výrazně častěji. „Například v půlce srpna bylo na pastvině divokých koní a praturů vyfotografováno hejno nejméně 16 vlh,“ doplnil Jirků.
Pastva divokých koní a dalších velkých kopytníků podle ochranářů přírody přispívá k bohaté nabídce potravy pro vlhy pestré, které se živí hmyzem. „Dvě stě hektarů rozkvetlých luk, které pastva velkých kopytníků obnovila, zvyšují jak druhovou pestrost, tak celkové množství hmyzu, který jinak z přírody mizí. Podobně to platí pro druhy ptáků, které se na hmyzí potravu zaměřují,“ dodal ředitel České krajiny Dalibor Dostál.

Divocí koně přišli do bývalého vojenského prostoru Milovice v roce 2015. Od té doby se jim, ale i zubrům a zpětně šlechtěným praturům, postupně daří uzdravovat místní krajinu a zachraňovat v těchto místech před vymizením řadu ohrožených živočichů a rostlin.
Ochránci přírody pořádají sbírku na dokončení rezervace divokých koní. Z původních dvou milionů zbývá ve sbírce na záchranu a dokončení rezervace velkých kopytníků v Milovicích získat posledních zhruba 84.000 korun.


Vlha pestrá

Vlha pestrá (Merops apiaster) je středně velký, pestře zbarvený pták z čeledi vlhovitých.
Dosahuje velikosti kosa černého, s délkou těla 25–29 cm a rozpětím křídel 36–40 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 46-60 g. Vlha pestrá je nezaměnitelný štíhlý pták s dlouhým, dolů zahnutým zobákem, dlouhými zašpičatělými křídly a dlouhým ocasem se dvěma prodlouženými středními pery. Zbarvení dospělých ptáků je velmi výrazné: modravá spodina těla, zářivě žluté hrdlo, žlutavě bílé ramenní skvrny a červenohnědé temeno, hřbet a svrchní strana křídla. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou shora matnější a zelenavější. Zobák je ve všech šatech černý, nohy tmavohnědé.
Vlha pestrá je tažným ptákem. K nám přilétá až na přelomu dubna a května nebo v květnu a opouští nás již v srpnu či nejpozději počátkem září. U nás by tento teplomilný pták zimu nepřežil. Na zimu se stěhuje do Afriky. Poměrně daleko, až na jih od rovníku. To dokazuje, že je i nejen dobrý, ale i vytrvalý letec. Během tahů dokáže denně urazit až 500 km.

Vlha pestrá má ráda oblasti jezer a břehy řek, případně mořské břehy. Vyhledává krajinu porostlou křovím a řídkými stromy hlavně v teplých a slunečných krajích.
Většinou vlhy hnízdí v koloniích o 10 až 20 párech. V tropických oblastech to může být i skupina čítající několik set párů. Hnízdo je na konci nory, kterou sama buduje v písčitých nebo hlinitých stěnách a jejíž délka se pohybuje mezi 98–207 cm. Noru využívá obvykle jen jednou a po jejím opuštění ji mnohdy obsazují jiné druhy ptáků, nejčastěji vrabec polní. Ročně mívá 1 snůšku po 5-7 (4-8) bílých, zřídka jemně žlutavých vejcích o rozměrech 26,5 x 21,5 mm. Na jejich inkubaci, která trvá 20-22 dnů, se podílejí oba rodiče, větší mírou však samice. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve věku 20 dnů, dalších asi 12 dnů jsou pak krmena mimo něj (v některých případech též třetím dospělým ptákem, tzv. pomocníkem). Pohlavně dospívají ve 2. kalendářním roce.

Živí se velkým hmyzem, který loví za letu, často ve velkých výškách. Stylem letu přitom připomíná jiřičku, s rychlým máváním křídel, klouzáním a rychlými výpady za kořistí. V potravě převažují blanokřídlí (včely, vosy, sršně), dvoukřídlí, motýli, rovnokřídlí, vážky a brouci. Kutikul a nebezpečných žihadel vos, včel a sršní se zbavuje neobvyklým způsobem: hmyzem tak dlouho tluče o nějaký tvrdý předmět, dokud kutikulu nerozbije nebo žihadlo neodstraní. V době krmení mláďat může takovýmto způsobem denně ulovit až 250 hmyzích jedinců.

Zdroj: ČTK, Wikipedie, obrázky pixabay