letošní narozeniny jsem slavila v jednom kuse asi dva týdny a slavila jsem i jednu skvělou zprávu, která byla TEN NEJ DÁREK. A než se pochlubím s dárky, které jsem dostala napíšu o čem ta skvělá zpráva byla …
… v polovině března jsem si nechala odstranit jedno mateřské znaménko na uchu. Vzniklo někdy před rokem, pocitově se mi nelíbilo, bylo divné, ale doufala jsem, že mu nic není … bylo … fičák, který mi nastal po jednom telefonátu s výsledky bych nepřála nikomu na světě. Byla to dvouměsíční změť strachu, obav, naděje, zoufalství, nervů a znova strachu a taky pocitu, že mi přece nic není, jsem plná života, chci žít, tak proč mi lékaři říkají, že bych nemusela … během té dvouměsíční doby jsem tuhle zprávu chtěla vychodit – chodila jsem na dlouhé procházky, mezi cizí lidi – nechtěla jsem s nikým mluvit, ale taky jsem se z té situace vymluvit chtěla v tom smyslu, že se cítím v pohodě, tak proč mám řešit nějaký další zákrok … nakonec jsem ho podstoupila. Poslední týden v dubnu jsem byla v nemocnici a pro mě nekonečné tři týdny jsem čekala na výsledek. Pár dnů před narozeninami jsem se dozvěděla, že vše další už je v pořádku …
… takový strach jsem v životě asi ještě nezažila. A nejhorší na tom je, že jsem si to způsobila sama. Neodpustila jsem, plácám se čtyři roky v něčem, co už dávno není, ale způsobilo to velikou bolest a neumím z toho ven …
… zvládla jsem to díky všem, kteří o tomhle věděli a pomohli jenom tím, že mě vyslechli, nebo za mnou přišli. O Bertíka se starala celá rodina, nejvíce babička a Nikolka s Markem. Bylo mi o to lépe, protože jsem věděla, že se má jak v bavlnce, protože jinak ze mě byl zmatený. Maloval nás pořád spolu se samými srdíčky …
… jinak musím potvrdit, jak se poslední dobou píše, že strava v nemocnici byla opravdu děsná a nezdravá. Chvílemi jsem si dělala legraci, že jestli mě operace měla zachránit, tak onemocním z toho jídla. Jogurt s glukózovo – fruktózovým sirupem, tavený sýr nebo „rostlinné“ máslo mi opravdu zdravé nepřipadaly. Využila jsem možnosti výběru „diety“ a dala jsem si vegetariánskou stravu, i když vegetarián nejsem. A asi jsem udělala dobře. Univerzální červenou nebo hnědou omáčku s knedlíkem a masem bych nezvládla – měli to obden. Já jsem měla aspoň více zeleniny než ostatní a zeleninové polévky to jistily. A taky obchod a kavárna ve vestibulu nemocnice. Kromě dne operace jsme tam s mamkou byly každý den, pak se přidal i taťka a oba kluci s holkami a hlavně s Bertíkem jsme tam chodili na nezdravou zmrzlinu 😉 …
… dlouho jsem přemýšlela jestli o tomhle psát nebo ne, občas jsem to i „nakousla“, ale nešlo to. Až dnes a to jsem chtěla psát o narozeninových dárcích. Ten příští příspěvek už o nich určitě bude 😉 …
… přeji krásný den …
Danka
