V kontinentální Austrálii se poprvé po zhruba 3000 letech narodili ve volné přírodě tasmánští čerti. Masožravý vačnatec známý též jako ďábel medvědovitý vymizel z divoké přírody pevninské Austrálie podle vědců nejspíše kvůli psům dingo, původním obyvatelům a devastujícímu suchu. Do volné přírody byl vrácen před rokem.
V přírodní rezervaci národního parku Barrington Tops, která se prostírá na 400 hektarech severně od Sydney, se narodilo sedm mláďat, uvedla podle agentury AFP skupina organizací na ochranu životního prostředí.


Do rezervace obehnané plotem, který chrání živočichy před různými hrozbami včetně nemocí či automobilové dopravy, bylo loni vypuštěno 26 dospělých tasmánských čertů. Naději na jejich přežití ve volné přírodě zvyšoval fakt, že v rezervaci nejsou žádní jiní predátoři.
„Pozorovali jsme je z dálky a vstoupili jsme, až když jsme si šli potvrdit narození prvních mláďat. Bylo to úžasné,“ prohlásil Tim Faulkner z jedné z ekologických organizací Aussie Ark. Specialisté podle něj zkontrolovali vaky samic a přesvědčili se o tom, že mláďata se těší dobrému zdraví.
Ochránci přírody doufají, že je to další důležitý krok k plnému návratu ďábla medvědovitého do volné přírody kontinentální Austrálie. Tasmánští čerti se z ní uchýlili podle mínění vědců do ostrovní Tasmánie při jižním pobřeží Austrálie už před třemi tisíci lety. I tam však jejich počty od 90. let minulého století dramaticky klesaly kvůli nakažlivé formě rakoviny. Obličejové nádory zdecimovaly jejich populaci ze zhruba 140 tisíc na 20 tisíc jedinců a Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje tasmánské čerty za ohrožený druh.

Ďábel medvědovitý je největším žijícím vačnatcem Tasmánie. Má zavalité tělo, velmi silně osvalené, velkou hlavu a ocas dosahující asi poloviny délky těla. Jeho přední nohy jsou o kousek delší než zadní, což je pro vačnatce netypické. Na krátkou vzdálenost vyvine rychlost až 13 km/h. Srst je zpravidla černá, časté jsou bílé skvrny nebo pruhy na hrudi a zadku. Samci jsou větší než samice. Průměrná délka těla samce je 65,2 cm, délka ocasu 25,8 cm, váha 8 kg. U samic jsou tyto hodnoty 57 cm, 24,4 cm, a 6 kg.

Průměrná délka života v přírodě je odhadována na šest let, v zajetí mohou žít o něco déle. Z obličejové části a z vrcholku hlavy vyrůstají citlivé hmatové vousy, které pomáhají zvířeti lokalizovat ve tmě kořist, jakož i jiné příslušníky druhu. Při rozrušení dokáže vylučovat silný zápach srovnatelný se skunkem. Ačkoliv dominantním smyslem je sluch, má rovněž výtečný čich.
Samice se začnou rozmnožovat po dosažení sexuální zralosti, zpravidla v druhém roce života. Páří se v březnu. Samci bojují o samice, které se následně páří s dominantním samcem. Nejsou monogamní, takže samice se může pářit s více samci.

Po 21 dnech březosti se rodí 20 – 30 mláďat, z nichž každé váží 0,18 – 0,24 gramu. Po narození začne tuhý boj o to, kdo se z vagíny dostane do kapsy. Jakmile se do kapsy dostanou, zůstanou přisátá na bradavce dalších 100 dní. Protože se kapsa (stejně jako u vombata) otevírá dozadu – ďábel medvědovitý totiž skvěle hrabe, proto nesmí být kapsa otevřená dopředu, kdy by hrozilo zanesení hlínou – je pro samici kontakt s mláďaty obtížný. Navzdory velkému počtu mláďat má samice pouze čtyři bradavky, takže v kapse nikdy nejsou více než čtyři mláďata; jak samice stárne, mláďat ve vrhu ubývá. Přežívá více samic než samců. V kapse je vývin mláďat rychlý. V 15. dni jsou viditelná ouška, v 16. oční víčka, v 17. vousky a ve 20. rtíky.Srst narůstá od 49. dne a nejpozději 90. den jsou plně osrstěná. Krátce po nárůstu srsti, mezi 87. a 93. dnem, se otvírají oči, a po 100 dnech dovedou mláďata pustit bradavku. Ve 105. dni opouštějí kapsu, váží zhruba půl kilogramu a vypadají jako zmenšené kopie rodiče. Na rozdíl od klokaních mláďat se do kapsy nevrací; místo toho zůstávají další tři měsíce v noře, kterou opouštějí nejprve mezi říjnem a prosincem, až se nakonec od ledna stanou plně samostatnými.

Zdroj: ČTK, AFP, wikipedie