Myslím, že se dá považovat za ohromný úspěch, když mám doma vyvolané fotky k poslednímu měsíci. Nejtěžší je to odhodlání sednout k počítači, vybrat ty správné snímky a poslat je někam do fotolabu. Mně to letos usnadnil fakt, že jsem fotila celkem dost svateb, které odevzdávám i fyzicky, tudíž jsem k objednávce vždy přibalila i pár našich rodinných fotek. 
Nejvíc se mi ale osvědčilo u toho výběru tolik nepřemýšlet, prostě nějaké vybrat a odeslat. Kdybych měla každou fotku zvažovat a plánovat layout do alba project life jako jsem to dělávala dřív, už bych se k nějakému výsledku nedostala. Takže vyvolám určité množství fotek, které nějak rozhodím do alba. Ty, které se nakonec nehodí, schovám do krabice na fotky, případně je rozdám prarodičům. A jen díky tomu spontánnímu procesu se mi daří mít krásně uložené třeba loňské Vánoce. Prostě nad tím tolik nedumat a něco vytvořit. 
Nikdo nemáme ideální množství času na „nedůležité“ činnosti. Jde o to si ho udělat. Protože co když to se mnou zítra sekne?:) 

Blíží se půlka listopadu a já už začínám chytat vánoční náladu. Na lince mi chladne korpus na vánoční dort, který chystám na blog. Každý den se snažím doma uklidit něco, na co by se při běžném úklidu nedostalo (probrat skříně, uklidit kuchyňské skříňky apod.). Nemám ráda ty velké vánoční a jarní úklidy a nedělávám je, ale letos cítím, že je potřeba to tu provětrat. Čeká nás první baletní vystoupení a nějaké pěkné kulturní akce, ale taky náročná zkouška. 
L.