… ladím a hraji poctivě alespoň chvíli každý den na anglickou a francouzskou notu a moc mě to baví 🙂
Pro někoho málo, pro druhého dost, jak se to vezme… každopádně hodně mi při tom pomáhá nový pohled, jak k učení cizích jazyků přistupovat. Určitě se k tomu ještě někdy vrátím a třeba předám i pár tipů pro ty z vás, kteří se rozhodli letos s cizími jazyky také více pokročit.
I díky ohlasům, které jsem na svou letošní novoroční výzvu měla, si dnes ale dovolím své malé zamyšlení nad tím, proč naše předsevzetí, přání, vize, úkoly, které si vytyčíme nedojdou často naplnění.
Docela mě zaujaly informace, které jsem nedávno zaregistrovala v souvislosti s otázkou plnění tzv. novoročních předsevzetí. Říká se totiž, že pro většinu lidí je splnění novoročních úkolů velmi obtížné, a proto toho nechají hned po prvním týdnu. Někteří vydrží do jara. Ale po celý rok vytrvá a dosáhne tak svého cíle jen asi 12 % odhodlaných. To je docela málo, viďte? Znamená to, že téměř 90 % lidí to prostě vzdá!
Co může vězet za tak smutným dvojciferným číslem? Proč počáteční euforie, nadšení a energie tak rychle vyprchají do ztracena? Níže uvádím několik faktorů, které mně osobně přijdou v té věci jako velmi důležité.
Už jsem to zmiňovala v jednom z dřívějších příspěvků – mnozí lidé ztroskotají na potřebě oslnit něčím skutečně velkým. Definování velkých soust však může být bohužel tím posledním, co pro své cíle a sny v danou chvíli uděláme. Někdy zkrátka méně znamená více. Nemusí to ale vždycky znamenat, že se vzdáme všech svých velkých snů nebo je odročíme na neurčito. Možná by pomohlo si je třeba trochu „nakouskovat na stravitelnější sousta“, jejichž postupné naplňování zvládneme lépe. Když se také za sebou pokaždé, když takové „sousto pozřeme“, ohlédneme, vidíme kus dobře odvedené práce a to je pak motivace k nezaplacení 🙂
Hodně může pomoci i zapojení našeho okolí, i když si často můžeme myslet opak. Zavážeme-li se k něčemu před ostatními, jde s tím ruku v ruce i potřeba tzv. se neshodit před ostatními a větší motivace svůj závazek naplnit. Většina z nás má v sobě od příroda bojovníka, jen možná o trochu pohodlnějšího než naši předci 🙂 Obeznámené okolí ale může sehrát i další významnou úlohu – když se tolik nedaří a my váháme, zda jít dál, podrží nás, povzbudí, připomene, co už se povedlo a proč to všechno vlastně děláme 🙂 Zejména v souvislosti s tím druhým je však třeba dobře volit, koho oslovíme – ti, u nichž předem jasně víme, že nás budou jen zrazovat, shazovat a zesměšňovat, nejsou těmi správnými kandidáty .-)
Sny jsou krásná věc a měli bychom si je dopřávat a neodhánět je od sebe. Na druhou stranu sen zůstane jen snem a známým vzdušným zámkem, pokud jej nesneseme na zem a nezačneme o něm uvažovat reálně tady a teď. Když víme, proč chceme to či ono zrealizovat, když jsme si vědomi svých obav a strachů a nejsme líní hledat řešení, jak je zvládnout a když známe sled i obsah hlavních kroků, které je třeba udělat, abychom se ke svému cíli přiblížili, vše bude mnohem hmatatelnější a s tím i realizovatelnější. Osobně se mi osvědčilo si odpovědi na výše uvedené otázky sepsat, ať je mám pěkně pohromadě černé na bílém. Myšlenky a nápady se často časem rozutečou a v takových chvílích je to naše „černé na bílém“ jako záchranný člun a náš pevný bod v rozbouřeném moři 🙂 Pokud navíc stejně jako já patříte mezi notorické „kroužkovače“ (lidi, kteří si své úkoly sepisují a po splnění s neskutečným zadostiučiněním odškrtávají), mohou vám odškrtnuté splněné úkony navodit lepší náladu a pocit, že jde všechno jako na drátku .-)
Nikdy nic není a nebude ideální. I během období, kdy se snažíme plnit své vyřčené cíle, se objeví situace, kdy občas trochu vypustíme, ať už z důvodu nemoci, rodinných či pracovních problémů ad. Neznamená to však, že jsme tak vše, co jsme již zrealizovali, ztratili a postrádá smysl pokračovat dál. Nikdo nejsme dokonalý a chyby dělají člověka…. Takže hlavu vzhůru. Mně třeba pomáhá připomenout si, proč jsem se do plnění daného cíle, úkolu, projektu… pustila, zrekapitulovat si, jaký byl výchozí stav a kde se momentálně nacházím teď, upravit případně kroky a hlavně jít dál.
A na závěr ještě jeden poznatek (který může najít uplatnění i při plnění v úvodu příspěvku zmiňovaných jazykových cílů). Nedávno jsem někde četla, že aby člověk ve svých předsevzetích (nejen těch novoročních) vydržel a nevzdal je po pár dnech, je třeba, aby z nich udělal pravidelnou aktivitu, kterou bude striktně dodržovat každý den alespoň po dobu jednoho měsíce a vytvořil si tak návyk. Může se to týkat cvičení, učení se jazyků, ale třeba také pravidelného časového prostoru, který si každý den vymezíme pro plnění jiného našeho cíle, osobního projektu ap. (Posvátného) času, kdy se nenecháme ničím a nikým rušit, abychom mohli plně soustředit svou pozornost na to, co je pro nás důležité. Tento čas by pak mělo respektovat i naše okolí. Při vytvoření takového každodenního návyku pak jeho svévolné opuštění nebude později až tak snadné. Je to asi jako s jakoukoliv návykovou látkou. Jen v pozitivním slova smyslu 🙂 A myslím, že je v tom kus pravdy.
Uvedu to na jednom svém příkladu. Pominu-li atletiku, kterou jsem navštěvovala od svých asi jedenácti let, jsem sama za sebe začala pravidelně cvičit někdy v šestnácti a od té doby je pohyb neodlučitelnou součástí mého života. Samozřejmě, že čas od času přijde krátké (zpravidla ne víc než 2týdenní období), kdy cvičení či pohybovou aktivitu vypustím ve prospěch práce, rodiny, z důvodu nemoci ap., ale o to víc se pak těším, až opět budu pokračovat. Za ty roky jsem mohla vypozorovat, jak pozitivně na mě tento návyk působí a vzdát se jej (byť jen na krátkou dobu) je pro mě opravdu docela velká oběť… Snad se mi tuto zkušenost podaří přetavit i do jiných oblastí, kterými chci letos trochu pohnout 🙂
Tak krásné dny plné snů, které našly své správné místo na zemi 🙂
A.
