Už je to velká holka, už je jí šest! Kde je to moje pohodové miminko, co se před pár lety narodilo a najednou má Ríšu, kterého má děsně ráda a při každé možné příležitosti se tulí a objímají. A to pozor! Je to spolužák jejího o dva roky staršího bráchy, Baru si prostě troufá.
Zatím se tomu smějeme, ale za pár let tu bude třeba jiný Ríša a půjde do tuhýho. No hlavně to zdraví jí přeju a taky štěstí.
Pořád je to svá holka, na kterou se musí jedině po dobrým, po zlým to prostě nejde. Umí být přirozeně rozkošná i pěkně využívat své ženské zbraně – rozuměj hezky koulet očkama a culit se, ale taky umí trucovat a šprajcnout se v tu nejméně vhodnou dobu.
Přesto věřím, že srdíčko má na pravém místě a řekla bych, že už nekrade:-) (kdysi jsem o tom psala tady).
Jsme šťastni, že ji máme.
Pěkný den.
