Úklid aneb moje snaha o zjednodušení domácnosti

Se stavem našeho bytu jsem byla nespokojená už celkem dlouho. Už delší dobu jsem totiž doma měla pocit, že se na mě ze všech stran valí věci, kterých máme strašnou spoustu a nikam se nevlezou. A protože ani nemají místo, není je jak a kam uklidit. Takže se tak různě povalují, přesunují z místa na místo a to mě přivádí k šílenství. Byt máme malinkatý 1+kk, ale i tak se tam za těch pár let, co tu bydlíme, stihla nastřádat věcí velká spousta. 

K činu mě ale nakopla až Bea Johnson a její knížka Domácnost bez odpadu (článek tu) a taky víkend, kdy jsem byla sama doma. Takže jsem byla opravdu celý víkend zavřená uvnitř a jen se přebírala věcmi. Výsledkem bylo několik tašek vyřazených věcí, něco málo si vzala mamka, něco ještě upotřebíme na chalupě. Hezké oblečení jsem vystavila na Vinted, horší, ale pořád nositelné jsem odnesla do charitativního bazaru Veronica (ale i jiné věci než oblečení, co by se mohly ještě někomu hodit), zbytek na hadry nebo do kontejneru s oblečením. A pak mám ještě něco málo vystavené na sbazaru a bazoši. Staré časopisy, o kterých jsem si myslela, že je ještě budu číst, jsem odnesla do kontejneru na papír a Ery 21 poslala člověku, který o ně projevil zájem. Knížky jsem měla v plánu odnést do antikvariátu, seznam jsem poslala emailem několika brněnským, ale o žádný titul neměli zájem, tak jsem je darovala do knihovny.

Sice mám ještě pořád rezervy, pár věcí, které nepotřebuji, ale je mi líto je vyhodit, jsem si nechala.  Manžel mojí snahu zatím úspěšně bojkotuje a nevytřídil ještě nic, tak třeba to ještě přijde. :)) Ale už je mi doma zase dobře a mám z toho radost. Uklidňuje mě pohled na prázdné plochy stolků, na kterých se nic neválí, všechno je pěkně uklizeno v šuplících, krabicích, šanonech nebo pořadačích.

Co se týká ukládání oblečení a textilu, tam se mi osvědčila metoda KonMari, tedy skládání do zásuvek na výšku (takže samozřejmě musím doporučit i knížku Marie Kondo Zázračný úklid a její pravidlo „Nechat si pouze věci, které vám dělají radost.“). Po vysunutí šuplíku hned vidíte, co tam máte a na dně nejsou žádné zapomenuté věci. Ve skříni s oblečením, kde máme police, jsem to vyřešila organizéry z Ikea, které si mohu vždycky vysunout a mám v nich pěkně přehledně spodní prádlo a ponožky. Halenky, šaty, sukně a některé svetry jsou pověšené na ramínkách. Trička, svetry a kalhoty mám zatím ne úplně ideálně v komíncích na sobě, takže do své budoucí šatny určitě zakomponuji i více zásuvek. Veškeré své oblečení teď mám v jedné skříni, takže sezónní oblečení mám ještě v jedné krabici od banánů na skříni. Teď jsou tam už uklizené letní tílka, šortky a šaty, přes léto tam zase schovávám teplé zimní věci.

Samostatnou kapitolou je kosmetika, které jsem měla strašně moc a používala z toho tak maximálně třetinu. Většina věcí už byla stejně prošlých a já si je schovávala na někdy, kdy by se mi mohly hodit. To ale nikdy nepřišlo, protože o některých jsem už stejně neměla ani tušení. Takže většina putovala taky do kontejneru.