… protože tolik jsme jich určitě o první adventní neděli museli s dětmi napéct… alespoň mně ten perníčkový maraton přišel skoro nekonečný 🙂 A zdobilo se hned následující den po celé odpoledne až do večera  🙂

Perníčky jsem zkoušela zdobit před pár lety jen jednou a protože se mi věčně ucpávala zdobička, naštvala jsem se a další roky byly perníčky bez zdobení.

Jenže ono to člověku stejně dříve či později nedá. Letos jsem té bílé polevě dala další šanci. A díky mým dvěma malým pomocníčkům jsem s lepší polevou pracovat nemohla .-) Předchozí nezdar jsem si zavinila sama – byla jsem lenivá přesívat moučkový cukr přes sítko. Vždyť je to moučka, jemná snad dost, ne?…

Letos přesáto přes to nejjemnější sítko, které doma máme, dvakrát. Děti trvaly na tom, že budou přesívat taky, takže nám jen příprava cukru trvala asi třičtvrtě hodiny :-))) K tomu dalších deset minut šlehání s bílkem a citrónovou šťávou a hodina byla fuč, aniž bychom cokoliv nazdobili…

Říkala jsem si tak, že nazdobíme deset perníčků a zbytek až postupně další dny… No a podařila se nakonec celá várka!

A radost veliká.


Techniku ještě budeme pilovat, ale je to pro nás obrovský krok kupředu a obrovská motivace do dalších let.

A co si budeme povídat, ono to těm perníčkům s bílými malůvkami přeci jen sluší víc .-)

Krásné dny

A.