Moje generálka od svých čtrnácti let pracovala po obchodech.

Bytostně nesnášela nakupování, prohlížení sortimentu obchodů a dlouhé fronty.

Vždy, když viděla záběry krále popu Michaela Jacksona, jak přijíždí v noci do nákupního domu Harrods a nerušeně si nakupuje, záviděla mu.

Bez čumilů, bez front, s hejnem servilních prodavačů a posluhovačů mezi narvanými regály dokonalého zboží.

Také už třicet let dělám v jednom obchodě. A nakupování nesnáším úplně stejně.

Jednou za čas mám náladu k nakupování, po většinou cítím největší radost v zahradnictví a nejmenší při zkoušení podprsenek, to vnímám opruz největší. 

V malé kabince za ještě menší plentou s deseti chrániči na kolena cpu ty svoje chudérky do tuhého a tvrdého obalu a potím se navzdory všem a všemu.

Má stavba již finišuje a nastal čas začít nakupovat. Och, můj bože ..

Přijíždím do bytového a nábytkářského centra M.

Nabízí mi moderní a kvalitní nábytek a nejvíc prodavaček na metr čtvereční. V každém úseku se mne ujme jedna, která mi posvítí, vydatně provede referát o potřebných lumenech / hlavní jednotky světelného toku / v oddělení světel.

Při výběru lůžka spolu skotačíme jako puberťáci, lezeme do úložných prostor, zkoušíme tvrdost matrací a pevnost roštu. Jsem nadšená, že se jedná o ženu, netuším, zda i muž by se mnou takto řádil na budoucím lůžku ?

Dostávám svou první kávu, minerálku a sušenku. Odškrtávám několik položek mého seznamu.

Další zastávkou v nákupní honitbě je nábytkářský gigant A s několika patry.

Zde se mohu pohybovat sama, bez asistence a bez potřebných referátů. Přesto jsem pod drobnohledem kamerového systému, vždy při vstupu mi Velký bratr nasvítí nový úsek.

Prohlížím si materiály, potahy, tvary sedaček. 

Je zde tak zoufale přetopeno, že přemýšlím, kdy skončím ve spodním prádle. Velký bratr to vidí a u dalšího patra mi nabízí orosenou minerálku.

Náš zákazník, náš pán. Škoda, že mi fešný muž z ochranky nedal  místo vody raději telefonní číslo, stál fakt za hřích :)

Po dvou hodinách mám vybráno, ujímá se mne úseková pracovnice. 

Dostávám další kávu, oslazenou minerálku a oříšky v čokoládě. Dieta ne dieta, moc se mi to líbí.

Dáma je evidentně vyprahlá, sociálně izolovaná, jsem její první zákazník po dvou dnech. 

Takže se dozvídám o těžkém průběhu covidu u ní, matky, milence a celou anabázi uzavírá referátem o úpravě horních víček. Vidím video z výkonu, fotky před a po.

Tleskám. Třetí kávu odmítám. Utíkám.

Jsem z těch káviček, vykecávání tak zničená, že mne děsí jen vstoupit do ráje kutilů O.

Vybírám plachty na přikrytí při malování a vstupuji do svěžího vzduchu venkovní expozice.

Oko mi spočine na překrásně vytvořené japonské zahradě s prvky tak originálními, až oči přechází.

Kochám se a záhy lituji.

Pracovník tohoto úseku si mne vyhlédne jako oběť a spustí proud slov, vět a dlouhých souvětí.

Jeho kadence je skutečně ratatatata, buší do mne argumenty.

Že právě toho budhu potřebuji, že právě tuto lampu potřebuji a bez boha štěstí příští týden zaklepu bačkorami. / pokud příští týden nevyjde článek, víte proč ! /

Můj chabý argument, že nemám japonskou zahradu, vychází slabě z mých úst.

Jsem jako po válečném tažení, tak servaná z těch náhlých projevů sympatie a prodejního úsilí, že beru nohy na ramena a  úprkem mezi regály pryč. Plachty prostě nemám.

Hele, mami, až tam nahoře půjdeš na koncert krále popu, pozdravuj. A fakt mu ty nákupy nemusíš závidět. 

Víš, málem mne z těch káviček kleplo, z přemíry zájmu také a věř mi nebo né, já jsem si to vůbec neužila. Ten život s lidmi mne baví daleko víc a na fronty se fakt už těším ...