Každá zpětná vazba v podobě komentáře pod článkem potěší.

A když donutí přemýšlet, je to vlastně dar.

Pisatelka vyjádřila radost nad články mého blogu, obzvlášť když přidám fotky mé zahrady.

Výstižně ji připodobnila k bumerangu energie. To, co do ní dám, to mi vrátí.

Musím souhlasit, vše v mém životě mělo svůj čas a má ornice je toho skvělým důkazem.

Nejenže mi dodává energii, ale v současné době kontroluje a reguluje mé duševní zdraví. 

Ruce jsou sedřené, nehty olámané, kůže vyschlá, aby ne, když jsem na podzim netušila, že budeme v karanténě plynule pokračovat a ochranné pomůcky jsem nedoplnila.

Ráno jsem se nedokázala zvednout z lůžka, těch čtyřicet travin mi dalo zabrat.

A přeci ... když jsem seděla na slunci, usrkávala kávu, přišel mi svět o kus krásnější než jindy.

Krokusy svítily do dálky, čmeláci přiopilí náhlým teplem se klopotně potáceli mezi květy, sněženky v lese mezi starým listím se stydlivě usmívaly, schované žaludy a ořechy zrzeček z lesa mi vykouzlily úsměv.

Podělím se o barvy, podělím se o radost a posílám energii.

A děkuji.