český herec Jan Werich  

Bohouš polykal rohlík s máslem a hlavou mu letěla myšlenka, proč jeho jindy nádherná žena Milena sedí u snídaně a obličej jí hyzdí obrovská molitanová natáčka.

Vzpomněl si na dětství, jak stejně do sebe soukal sousta jeho otec, jeho máma tuhle hrůzu dotáhla do naprosté asexuální roviny, kdy přes natáčky natáhla černou síťku.

Ty bohyně lovu, ochranitelky krbu a domácí pohody by měly vlastnit zbrojní pas na své vlasové kreace.

Zaplašil vzpomínky a začal se připravovat na dnešní první focení syna Lukáše, který už spokojeně vrněl v kočárku. Milena mu asi pětkrát připomněla, že nesmí zapomenout nový kinofilm.

No copak je takový vůl ? Copak jemu musí stále připomínat, že dokonalé jsou jen ony ?

Slunce v zádech, nálada prímová a to světlo.  To světlo !

Přesně věděl, že hned večer skončí ve tmě koupelny a bude chtít své fotografické úlovky kolíčkovat na dlouhou šňůru. Sundal krytku a vyfotil první snímek.

Jeho ženě se tak krásně leskly vlasy, když se nakláněla nad kočárkem, druhý, třetí obrázek a pak cvak.

Došel film. Levá kapsa, pravá kapsa. Levá kapsa, ano jsem vůl.

Ale to přeci nepřizná. Cvakal dál snímky na prázdno. 

Proklínal se, jak kouzelný snímek mohl zvěčnit. Jeho žena s bílými kočičkami kolem tváře, jeho syn úsměv od ucha k uchu. Jsem já to ale ješitný trubec, který nepřizná barvu.

No nikdy!

V tom přichází Milena, pohladí ho po tváři a praví :  " Bohouši, nechceš už začít konečně fotit ? "

V ruce jí svítí žlutá krabička s novým filmem.

Oba propukají v salvu smíchu. 

Vzal si tu nejlepší ženu pod sluncem. Co je proti tomu nějaká trapná natáčka nebo depilační vosk pod nosem, že ...

Tři, dva, jedna ... the final countdown.

Sálem zní poslední odpočítávání, modrý džínový svět skáče rytmem svižné skladby. Propocené dlouhé vlasy se lepí na tvář, hasičárna je s přibývajícím časem kolem půlnoci zahalená do cigaretového kouře.

Jejich oči se snad za večer potkaly stokrát.

Stál na pódiu a do mikrofonu zakřičel ... je to poslední odpočítávání.

Petr odchytil Simonu a připálili si navzájem svou první cigaretu. 

Pozval ji ke stolu kapely, alespoň už ani jeden z nich nemusel natahovat hlavu a hledat oči toho druhého.Ucítila na svém stehně ruku, která jí něžně a lehce hladila.

Usmála se na Petra, toužila, aby byl stejně laskavý k jejímu tělu a už napořád.

Jak nenasytná bývají první milenecká rána. Jak stačí kousek chleba s pomazánkovým máslem a jedna stará košile. Jak úsporně se člověk mačká na starém gauči a vnímá dech toho druhého.

Jak se kamufluje kobercový lišej černými silonkami, jak krásně voní těla po dalším a dalším milování.

Simono, berete si Petra za muže ? Ano.

Petře, berete si Simonu za ženu. Ano.

Správnou rockovou svatbou duní poslední odpočítávání a špalír hostí přeje jen to nejlepší mladým novomanželům.

Přichází basák skupiny a naklání se k nevěstině uchu :  " Hele, Simi, ať vám to spolu vydrží jako jedna dlouhá a boží koncertní šňůra. Hele, sorry, ale tenkrát na tý zábavě, ta ruka pod stolem, jo, ta byla moje.

Tak fakt sorry ... "

Líba leží zachumlaná do peřin a dychtivě otáčí jednu stránku za druhou. Ta knížka se povedla.

Z předsíně zaslechne fňukání a škrábání jejich psa. Vysvětlovat Frantovi, že  pes nemá dostávat od stolu, to je jako házet perly sviním. Kdo má pak ty hromady venku uklízet?

Na noční košili hodí svetr, dlouhý kabát, kozačky a rychle ven.

Před domem vypustí netrpělivé zvíře, no jistě, Romeo má průjem. To bude mít zase připosrané tlapky, ach jo. Já tu knížku snad nedočtu, honí se jí hlavou.

Přešlapuje, je jí fakt zima a vidí přijíždět policejní vůz. No tak ty tu ještě chyběli ?

Stahují okénko vozu a dotazují se na její přítomnost venku, kterou naštěstí doloží spokojený a vyprděný Romeo.

Příslušník ještě vznese dotaz, zda Líba ví, co jí chybí ?

Ta se zamyslí a vyhrkne : " Nemám kalhotky a šíleně mi na ní táhne "

Hlídka udrží chladnou hlavu a rozloučí se. 

Za pár metrů jízdy uslyší hurónský smích a dovětek ... nemáte roušku.

Několikrát za život jsem se přistihla a připustila si myšlenku, zda bych chtěla být mužem.

Nikoliv, jsem ráda ženou, jsem ráda matkou, milenkou či kamarádkou.

Že si občas natáhnu trencle, je jen malé vybočení z komfortní ženské zóny.

Vše nejlepší, milé dámy.