U blondýny 2020-12-02 13:01:00

Otři čistým šatem čtvrt libry sladkých mandlí, buď je drobně utluč, neb na struhadle rozstrouhej, k tomu dej 6 lotů tlučeného cukru, jeden ustrouhaný muškátový ořech, kvintík tlučené skořice, kvintík hřebíčku, z půl citronu drobně pokrájené kůry, osm lotů másla, osm lotů pěkné mouky, to všechno dobře promíchej, pak třemi žloutky zadělej, nech asi hodinu v chladném místě odpočinout, pak to na dvě stébla tlustě rozválej, dělej formičkami rozličné koláčky z toho, nech na papíře upéct, pak přetáhni ledem rozličných barev, nech usušit a dej mezi jiné pamlsky na stůl.

Právě mi po bytě krásně voní linecká kolečka. 

Jedno za druhým sázím na plech a nejde nevzpomenout na ta má první.

U nás doma se nepeklo a tak jsem si jako čerstvá novomanželka dala za úkol omráčit svého novomanžela.

Pokud paní Dobromila ve svých receptech vrážela jako průkopnice vejce, používala kvintíky, lokty a loty, já jsem se sice držela novodobých postupů, výsledek byl rozpačitý.

I po třech týdnech mé nazdobené pečení neproleželo, na skus převyšovalo al dente a při poklepaní o podšálek, zvonilo.

Marná lásky snaha, můj muž do toho dal všechno, pozřít šlo pouze po namočení do čaje.

Ale jistě, paní Rettigová, váhu jsem neměla vytárovanou, máslo jsem nenechala povolit, dalo by se s ním mlátit o zeď a vrátilo by se zpátky jako úhledná a neporušená kostka.

Vím, měla bych svým čtenářům také nalít čistého vína, nikoliv hladkou, já používala polohrubou, aj hrubou mouku :)

Autorka již lety prověřené domácí kuchařky toho napsala mnohem více, její literární počiny upadly v zapomnění. Sama se v jednom dopise vyjádřila  ... více lidu se shání po dobrém a chutném obědě než po nejkrásnější básni.

A toto bych určitě rozporovala. 

Mé vanilkové rohlíčky by se určitě zapsaly do dějin naší malé rodiny, kdybych v návalu obžerství na balkoně nestrčila hlavu do krabice .

Zavřela jsem oči, strčila si do úst vanilkový rohlíček a on se mi na jazyku nerozpustil, nevyvolal chuťový orgasmus, on mi začal na jazyku šumět. 

Zda jsem ho obalila v moučkovém cukru a místo vanilkového cukru jsem použila kypřící prášek, 

třaskavost na patře vyvolala škleb, to netuším, ale vězte, nic tak nechutného jsem na balkoně už nikdy nenašla.

Ale jistě, paní Rettigová, za blbost se platí, za zbrklost také, ale správná hospodyňka to nikdy nevzdá a napeče novou várku, již ale raději použije vanilkový lusk.

A pak talíř zdobí vanilkové rohlíčky jedna báseň.

S roky přichází cvik, zkušenost a osvědčené recepty.

Váha se vytáruje, najde se ideální teplota trouby, zručnost v rukou dělá jedno kolečko jako druhé a ingredience připravíte v pokojové teplotě.

Ráno si vyndáte čtyři kostky másla a do dvou hodin jsou pouze tři. 

Hledáte na netradičních místech, při pohledu do zrcadla zpochybňuje své vlastní já. Děsíte se, že už neumíte počítat do čtyř a bojíte se toho německého dědka.

Ale jistě, paní Rettigová, že jste si nikdy večer nešla lehnout a pod polštářem jsem nenašla oslintanou půl kostky másla schovanou mezi dvěma polštáři ?

U toho všeho ležícího a funícího kocoura Míšu, který měl dost času si tradiční českou lahůdku z Tatry odtáhnout do ložnice, zpracovat přes půlku obsahu a ještě zacintat půlku postele. 

Kdo maže, ten jede a hlavně, když si nacpat pupík, tak jen kvalitními a čerstvými produkty.

Žádná Hera, pěkné máslo od Tatry.

Ukládám voňavé poslíčky adventu do krabice.

Doufám, že nebudou na patře šumět, že na skus pohladí spíše patro, jo a Míša, ten právě oslintal láhev od olivového oleje, provinile se usmál, je prý skvělý na srst.

Ale jistě, paní Rettigová, nebudu kulinářský guru, ale když někomu dnes můj článek vykouzlí úsměv, bude to všechno v tom prosincovém kvapu jedna báseň.