Nostalgická Porta Bohemica ...
Každý, kdo do kaňonovitého údolí Labe vjíždí, ztratí řeč.
Řeka zde vytvořila hluboký zářez do Českého středohoří a rozehrála podívanou nebývalé krásy.
Krajina plná vinohradů, kostelíků láká od nepaměti mnoho poutníků a jsem jedním nich.
Moc ráda se toulám na březích řeky, jejíž koryto letos přetéká.
Je nebývale plné, silné a tokem konečně po mnoha letech proplouvá jedna loď za druhou. Říční plavba zde měla obrovskou tradici a výrazně napomáhala do společné kasy této oblasti.
I brána Čech se pomalu, ale jistě ukládá k zimnímu spánku. Pár osamělých rybářů, vzpomíná na čas, kdy sedávali až do noci za svitu hvězd.
Chataři zazimovávají svá letní obydlí, vymetají hromady listí a při této činnosti jsem zaslechla rozladěného pána se slovy ... To zas bude opruz, mámo.
Souhlasím, bude. Ale i příroda potřebuje nabrat sílu, stejně tak my.
Žluté listí, opar nad kopci, slabé sluneční paprsky a lezavá zima za nehty.
Něco krásné končí, aby mohlo zase v plné síle nastoupit a potěšit nás všechny, pohladit i Portu Bohemicu.
Přeji vám příjemný týden, plný zdraví.
A poznámka pod čarou nebo spíše malý postřeh. Při své procházce jsem potkávala spoustu dětí, na kolech, koloběžkách, jen tak poskakujících, jen tak si povídajících.
Tak přeci jen nevysedávají pouze před počítačem, dokáží si najít cestu ven, cestu k přírodě....
