Září v kostce ...
Z žabek do kozaček, z kozaček do žabek, zapnout topení, vypnout topení, nezamotat se do tisícovek pavučin, pavučinek, místo deštníku nosit nafukovací člun, pochutnávat si na skvělých kuličkách hroznového vína, zralých švestkách a opečených dýních s rozmarýnem.
Začal podzim a všichni, kteří tráví valnou část dne venku, vám potvrdí, byl znát.
Nejen v kloubech, ale i při večerních posezeních se jadrná vůně země smísená se zlatem listí profilovala den ode dne víc a víc.
Roky jsem bojovala, sabotovala, utápěla se v depresích z kratšího dne a nevalné světelné pohody, vzdala jsem to.
Příroda je mocná a hlavně, rozumná. Myslela na všechny blázny, workoholiky, šílence, úderníky, lidi stejné krevní a pracovní skupiny a díky podzimu nás donutila se zklidnit, zastavit a konečně vnímat svět jinak, jak z rychlíku.
Opět se nám do života vplížil covid a orouškoval naše ústa. Mnohokrát se při pohledu na něčí roušku oklepu. Ano, přátelé, fuj tajbl v přímém přenosu. Špínou pomalu stojí, bojím se, že z ní brzo začnou skákat breberky.
Je úctyhodné, že nosíme roušky, jen by snad někteří na ní měli dostat i povolenku.
Vyměnit si ji několikrát za den za čistou, pro mnohé nepředstavitelná úskalí, pokud byli s hygienou na štíru před covidem, jejich záliba se v tomto čase ještě prohloubí.
Bojíte se jít do kina ?
Nebojte, já včera měla celý kinosál pro sebe. Seděla jsem sama jako prezident, jen tedy bez ochranky, tudíž jsem na 100 % eliminovala nákazu. Na jedné dvousedačce jsem měla nákup, na druhé nohy a na třetí pytel hroznového vína, které jsem spokojeně kuličku po kuličce zobala.
Promítal se český film Bábovky, paní Mirka Spáčilová / obávaná kritička, která ani po kotníky nesahá jinému, daleko schopnějšímu a zdatnějšímu kritikovi .. Blog Petra Vápeníka / ho jako již tradičně zhodnotila jako póvl, já byla nadšená z hereckého obsazení, dokonce mi na konci ukápla slza, vřele doporučuji.
Smutná jsem byla z letošní Zahrady Čech v Litoměřicích, která se sice konala, stánků a stánkařů byli stovky, ale návštěvníci žádní. Padala jsem doslova na hubu / rozuměj ústa / z produkce travin z Polska, to, co měl pán skladem mne uvádělo do transu. Škoda, že stavím, škoda.
Lidí, kteří se každoročně snaží udělat takovou výstavu, nabízí své produkty, své výpěstky, bojím se o jejich další setrvání, mnozí rozšíří řady nezaměstnaných. Smutná doba, neveselá.
Kdopak dokáže být v této době veselý ? Děti.
Sofinka začala po půl roce opět chodit do školky, do předškoláčka. Že kolektiv potřebuje bylo evidentní už dlouho, šéfovala nám všem. Nyní řeší důležitost kývání zubů.
Komu se zuby nekývají, jako by nebyl. Domnívám se, že si studentíci posledního ročníku mateřské školky lehce vypomáhají a kdo je dříve bez zubů, ten je vítěz, ten je ředitel.
Užili jsme si celá rodina v zoologické zahradě, kde se konal skautský den. Malí skautíci měli připravené soutěže po celé areálu a můj bratr se například přesvědčil, že poslepu natahovat matky podle velikosti na závity není legrace, já jsem se nedokázala trefit ponožkovým míčkem do tlamy tygra. / papírového !!! , toho živého bych nepokoušela :-) /
Děti se smály, dospělí se smáli a na světě chyběl v tu chvíli ke štěstí jen krůček, zůstat zdravý.
Loučím se s měsícem, který do našich domovů přinesl plné vázy jeřabin, na stůl hromady kaštanů, rozsvítil vonné svíčky, jo a houby, houby rostou, chystám se zítra.
Nadevírám měsíci říjnu, prosím za nás všechny, aby zdraví lidí a nás všech zůstalo pevné a pokud se potkáme s covidem, co nejmenší bolístky na duši i těle.
Tři roky jsem bojovala o stavební povolení, tento týden jsem ho pověsila na plot.
Vůbec jsem netušila, co všechno tím začne. Naivně jsem se domnívala, že papír je doma a otočím prstenem jako Arabela a bude postaveno.
Už mám kámoše u fekálního vozu, slušně se vyznám ve stavební elektřině, stavební voda mne také neminula a slovo dempr mám ke snídani, obědu i k večeři.
Když usnu, což je výhra, jezdím na bagru, sháním stavební dělníky. Průměrně ob den se budím úplně promočená potem a za hlavní cíl jsem si dala přežít a nepo*rat se z toho :-))))
