35 + 50 = 850 ...


Opět jedu na vlně  - první infarkt = vodní kaskáda. Druhý infarkt = bourací práce. Dlouhodobý pobyt v LDN = rok jsem neměla dovolenou.
Tudíž náš pobyt s dcerou ve Špindlerově Mlýně přišel včas.

- má dcera chodila celou prohlídku na zámku Sychrov s obrovskou taškou. Jen já jsem ze všech zúčastněných věděla, že si za boha nechce nechat počítač s důležitými daty v autě. / že by účty na Kajmanských ostrovech ?? /
Chodila s tou objemnou kabelou mezi exponáty a při pohledu na ní, jsem pokaždé vyprskla smíchy.
Vypadala jako agent s teplou vodou, který si přišel pro kávový servis z míšeňského porcelánu.
- 35 korun českých stála káva. 50 korun českých stály dva kopečky zmrzliny a jedna neperlivá voda.
Paní prodavačka se zaučovala, dva kopečky zmrzliny jí třikrát spadly. Prostě jí nešly do kopečka ! Nedokázala zapnout kávovar, smířila jsem se tedy s instantní kávou. Neperlivá voda jí dvakrát upadla pod pult, při otevření už perlila jako šampus. Všechny tři položky se snažila nejdříve spočítat hlavou, bez úspěchu.  Pomohla si na kalkulačce a jako bonus mi vyjela pokladní lístek na 850 korun českých. Celý můj nákup ukončila slovy, že se na to může v*srat ...
- průvodkyně nám všem sdělila, že roušky nejsou povinné. Na začátku ji měla polovina lidí, na konci nikdo. Fotografování jsme měli slíbené na výzvu před speciálními pokoji, s úsměvem na líci nám průvodkyně prohodila povolení před posledními dveřmi. A tak si všichni vyfotili kliku na zámku Sychrov, pro sichra :-)
- blízko oranžerie při procházce dlouhou kaštanovou alejí mé dceři vypadl mobilní telefon do jediné louže v horizontu deseti kilometrů. Nechápala jsem nikdy lidi, co si cpou mobil do kapsy.
Ale držím ústa, kdo chce kam, nosí mobil v kapse, že ...
-  na baru jsem si dala dva vychlazené dvanáctistupňové Budvary. V noci jsem se ve snu vášnivě líbala s Ivanem Trojanem, měl na hlavě  kohouta jako v novém filmu Bourák a příšerně slintal.
Ráno jsem se probudila celá oslintaná a svedla to na sílu horského vzduchu.
-  po vlně rozvolnění jsem hořela nedočkavostí, jak bude vypadat takový švédský stůl v hotelu.
Vypadal skvěle, bohatě a jedinou mou povinností jako u všech hotelových hostů a nocležníků bylo, mít svou vlastní vidličku.. A tak jsem poletovala jako motýl z buchty na buchtu, z nivy na eidam, ze šunky na mortadelu a vždy se svou vidličkou.
- při výšlapu na hrad Pecka, jsem proklínala šílené stoupání krpálu a přemítala o nutnosti totální endoprotézy kyčelního kloubu. Předběhl nás manželský pár zhruba ve věku 80 plus nebo mínus. Svižný krokem, raz dva, jedna hůlka, druhá hůlka. Táži se, kde je spravedlnost ?
- cestou na přehradu ve Špindlu jsme hrály hru Zajíček v své jamce. Bylo po vydatném dešti, takže všechna kolem jedoucí auta se musela vyhýbat loužím, abychom nebyly totálně durch.
To, že vede podél řeky příjemná, nenucená cesta jsem se dověděla, když jsem ze zákopu dohrála na ubláceného zajíčka bez jamky. 
- dcera mne pozvala na dezert do nóbl zařízení. Obsluhoval nás číšník jako přes kopírák podobný hokejovému borci Jaroslavu Bednářovi, hrajícímu jako levé i pravé křídlo. / pro hokejové laiky, prosím, ty křídla nehrál dohromady ! / Dotyčný mi poradil laskominu.
Uprostřed obrovského hlubokého talíře se styděl jeden kopeček domácí meruňkové zmrzliny, plavající v přesnídávce pro kojence, doplněné dvěma mikrotečkami smetany.
Ukázka vysoké gastronomie stála 160 korun českých a já si přepočítala, že by za to bylo kilo a půl kuřecích řízků.  Pozvi svého vidláka na dezert !

Máme se bát do hotelů, máme se bát cestovat ?  Kdepak, když si vezmeme mustr od Homolků, jsou nám  české hory, háje a luhy příznivě nakloněny a skoro bez roušky.
Zdraví Heduš Homolková. / jo a neříkejte, prosím, proč v noci slintám :-) /