Můj soused Lobkovic ...
Většinou si své sousedy nevybíráme, osud nám je nadělí, někdy pro radost, jindy pro neustálé konflikty ztrácíme pevnou půdu pod nohama.
Když jsem poprvé vešla před pěti lety na svůj pozemek a do ranní sluníčka se probouzel hrad Střekov, nedokázala jsem si už představit, že bych chtěla žít jinde.
Díváme se navzájem do oken, respektujeme se. Vídám v noci chodit po cimbuří Polyxenu z Lobkovic, dáma má několik stovek let a její krok vůbec není vratký.
Ráda jezdím k sousedovi na kávu, těší mne rozjímat na místech, kde sedával Karel Hynek Mácha, Richard Wagner, Johann Wolfgang Goethe.
Má Sofinka u sousedů miluje jahodovou zmrzlinu a vždy se těší na divadelní představení, které můj oblíbený soused dovolí produkovat na místech, kde docházelo k popravám.
A kdy si mne můj soused skutečně získal ? Když jako první podepsal souhlas k vyjadřovacím povolením u mého stavebního řízení a dovolil mi, abych i já si vedle něj postavila svůj hrad.
Díky sousede ...
Pro lepší názornost bych tentokrát doporučila kliknout na fotografie pro větší formát, je zde vidět nádherné panorama Polabí a hlavní důvod, proč hrad vůbec vznikl a Jan Lucemburský na něm trval.
Hrad Střekov měl střežit a hlídat labskou plavbu, což myslím důstojně, bohužel někdy jen symbolicky činí dodnes.
