Bez ornice nikdy více ...
Má švagrová si prohlížela fotografie z mé jarní zahrady a těch jejích devět praček pověšených a vyžehlených, obědy, plechy buchet, večeře .... prý za sebou takové krásné výsledky nevidí.
Vše má v životě svůj čas, jako dítě jsem práce na zahradě z povinnosti doslova nesnášela, jako produktivní matka jsem pro twist kolem domácnosti nezvládala, až nyní mohu s klidným srdcem říct, přišel čas na ornici. / takto je deklarovaná půda v mém zápisu z katastru nemovitostí /
Vendy na svém blogu mobilizovala proti covidu malými radostmi.
Má ornice mi každý den vracela chuť do života, mohla jsem chodit bez hadru na obličeji, svobodně dýchat, poslouchat ptactvo, radovat se z barev. Vnímat každý i drobný květ, díky němuž jsem se nezbláznila. Díky !
Přeji vám příjemný týden, v kterém se snad dočkáme vody. Mé zahradě chybí zelený element, trávník. Vždy dokreslil barevnost a podtrhl ráz celé zahrady. Voda není, neroste ani trávník.
Zalévat pitnou vodou odmítám a tak se dívám k nebi a prosím o závlahu.
Vaše blondýna.
