Jako slepý k houslím ....
Jsem před lety přišla k jezírku.
Nikdy jsem neměla ambice chovat ryby, učit se chemická složení jezírkové vody, studovat zámrazovou hloubku, objevovat kouzla jezírkových bakterií.
Už vůbec jsem nebyla připravená čistit filtraci, měnit filtrační koše, utahovat neutahovatelná šroubení, při kterých se modlím k pánu bohu a zároveň ho posílám do pryč.
Ano, nebyla jsem připravená se stát paní rybníkářovou.
Díky internetu jsem se naučila potřebné, z brčálově zelené barvy vody jsem se díky bakteriím propracovala ke křišťálově průhledné a z několika centimetrových prdečků mám už kilové fešáky.
No a co, chtělo by se říct ?
Vendy vyhlásila boj proti koronaviru docela malými denními radostmi.
A moje jezírko s kapřím osazenstvem se stalo neskutečnou radostí. Po velice nestandardní zimě, kdy nemrzlo, " kluci " z jezírka chytli nepěknou plíseň ploutví.
Několik týdnů jsem je intenzívně máchala v malachitové zeleni a dnes můžeme vyhlásit příměří, dali jsme spojenými silami infekci na frak.
Jako slepý k houslím jsem přišla ke svému koníčku. Vždy, když vidím spokojené a zdravé ryby, mám úžasný pocit, který se každý rok násobí. Má zahrada se nachází v lokalitě chráněné krajinné oblasti a na jaře tudy migrují zástupy žab a ropuch. Výsledek jejich lásky mám pak omotaný kolem celé vodní plochy.
Rybám zdar, infekci a nemocím zmar !
/ abych byla objektivní, další obrovskou radost mi udělaly tyhle fotky, protože kdo fotil někdy ryby, tak ví, jak veliká je to estráda :-) ... ony totiž nepostojí, nepoleží ... /
