… který si přeje, aby z jeho dětí jednou vyrostli samostatní, zodpovědní lidé, kteří si umí vážit (nejen hmotných věcí, ale také lidí kolem sebe či skutků, které jiní vykonají)? 

To si musí vyhodnotit každý sám za sebe.

Já svou odpověď znám. 

Řeč je o postoji člověka zastávajícího názory v níže odkazovaném článku.

Osobně s článkem Marka Hermana, který vřele doporučuji k pročtení, nemohu než souhlasit. Přinesl mi taky velké zamyšlení. Je hodně o výchově dětí, ale já v něm vidím mnohem více. Je také o nás dospělých, našem životním nastavení a následně o tom, co předáváme další generaci, která je naším zrcadlem…


Ačkoliv často vyjadřujeme nespokojenost se svým životem, žijeme si velmi dobře. Žijeme v blahobytu. A s námi i naše děti. Máme se tak dobře, že už si to často ani neuvědomujeme a díky tomu si tak přestáváme vážit toho, co máme či toho, co můžeme dělat. 

Vyrůstá generace mladých lidí, kteří stále čekají na to, až pro ně někdo něco udělá, zařídí, aby se cítili dobře a komfortně (protože tak na to byli zvyklí od mala). Mají „všechno“ a navzdory tomu nejsou šťastní. Neuvědomují si, že své štěstí mají ve svých vlastních rukou. Ale ty „ruce“ nesmí zůstat jen složeny v klíně… Výborně to podle mého názoru popisuje v jednom rozhovoru Simon Sink.

Vyhledávání „životního“ pohodlí má svůj vliv na blízké vztahy mezi lidmi. Rozvodovost roste obecně, ale co mě v poslední době zaráží čím dál víc – také u mladých manželství – záhy po uzavření sňatku páry přicházejí na to, že spolu nemohou žít. Společný život v páru, který s sebou nese další „povinnosti“, totiž není pro jedince zvyklého na určitý „standard“ tak komfortní jako dřív… Žijeme v „instantním“ světě, ve kterém jsme si zvykli, že máme všechno rychle připraveno, bez velké námahy. Stačí zalít prášek horkou vodou a můžeme konzumovat. Vztah s druhými ale potřebuje mnohem více energie, námahy i času, aby fungoval. I polévka, kterou si připravíme sami z vlastních surovin a s o něco větší námahou chutná zpravidla lépe a je zdravější… .-)

Přemýšlet nad těmito i dalšími souvislostmi už spolu s výchovou malých dětí mi tak přijde víc než na místě.

A co myslíte vy, souhlasíte s autorem článku nebo to sami vidíte jinak? .-)

Krásný den

A.