po vzoru, nápadu a výzvě Henriety z blogu Abych nezapomněla jsem se pustila do mého prvního týdeníku. Od nového roku si svůj týdeník píšu na papír, ale o psaní sem na blog jsem nepřemýšlela. Zkusím tedy tento a příští týden 😉 …
… pondělí … den začal parádně. Hned ráno jsem byla na kosmetice. Bylo tam tak fajn, až jsem zapomněla, že mám být za dvě hodiny na pracáku. Tam jsem došla včas a taky vše proběhlo v pohodě. Protože jsem letos moc nestihla výprodeje zajela jsem se na nějaké podívat. Tam na mě čekal jeden svetr! Na podzim se mi moc líbil. Byl v několika barvách a já jsem nevěděla kterou vybrat. Nechala jsem to být. V lednu, už za poloviční cenu taky, ale teď za 159,-, byl poslední, v mé velikosti a v té barvě, o které jsem nejvíce přemýšlela. Paráda 🙂 To ale nebyla hlavní událost dne. Bertík v Aikido nějak špatně skočil na žíněnku a lehce si vyvrtl nožičku. Nemohl chodit, plakal, nic příjemného. Dnes už vím, že to nebylo nic vážného, mě to ale moc rozhodilo, bylo mi za něj smutno a byla jsem z toho vyčerpaná …

… úterý … 3/4 roku jsem čekala na tento den – návštěva kožní lékařky a kontrola jednoho znaménka. Zkontrolovala všechny a to jedno, kvůli kterého jsem tam šla mi doporučila odstranit – už jsem se s tím smířila, příští týden se jdu domluvit s jiným lékařem, na datu, kdy to proběhne. Bertík nešel do školky, hlídal ho tatínek a už, sice kulhavě chodil, místy i běhal. Bertík a manžel mě čekali v „našem“ mléčném baru Naproti a slečna, která nás s holkami vždycky moc ráda obsluhuje (to nám jednou řekla :-)) mi strašně moc chtěla udělat „mou“ oblíbenou kávu Latte macchiato. Bylo sice kolem poledne, to kávu většinou nepiju, ale nešlo odmítnout. Ke kávě jsem si dala tvarohový koblížek. Po obědě chlapi ještě někam jeli a já jsem šla domů plést. Stále pletu svetr z vánoční vlny a konec je v nedohlednu. To co jsem upletla jsem vypárala, lem se nechoval tak, jak potřebuju …

… středa … Bertík už šel do školky. Já jsem srovnala věci v komoře. Už to bylo nutné. Vždycky se tam něco odložilo a nechalo ležet – nemám to ráda, nejde tam vejít, nic vytáhnout, nic dát …
… chtěli jsme jet do Beskyd na malou procházku, co Bertík zvládne, jen tak se projít, protože dopoledne svítilo sluníčko. Než jsme se naobědvali, bylo za mraky a nejeli jsme nikam …
… při úklidu jsem i prala a sušička opravdu nesuší, vše šlo na sušák 🙁 (sušička teď stojí v předsíni vedle svého místa a zabírá místo v průchodu a bude tam ještě minimálně týden stát a překážet) …

… čtvrtek … Marek má 26 let – fakt to letí, stárnou mě ty děti 😉 …
… dopoledne jsem srovnala věci v další části bytu, která si o to říkala a to ve skříni. Udělala jsem konečně pořádek mezi potahy na polštáře do obýváku. Posledních asi pět let šiju stále nějaké nové, podle nálady, rozpoložení a ročního období. Málokteré se „usadily“ a zůstaly. Je to odraz mého zmateného života těchto posledních let. Celá hromada bude čekat na to, že na ně možná přijde řada …
… konečně jsem zase pletla …

… normálnější fotku Marka momentálně nemám :-)) …

… pátek … Bertík už má nožičku úplně v pořádku – ufuf. Kromě sušičky, která doufám půjde opravit jsem musela reklamovat varnou konvici. Nejde zavřít víko, něco v něm luplo. Vodu na čaj vařím improvizovaně, žádnou jinou konvici doma nemám – nezvykle to trvá …
… dva měsíce vyhlížím v jedné vegetariánské restauraci polévku s červené řepy, dnes ji konečně měli, i cestu jsem si do centra kvůli ní naplánovala, ale restaurace byla tak plná, že jsem se ve dveřích vytočila a jela k našim …
… večer jsem koukala na můj snad nejoblíbenější seriál Četnické Humoresky. U něj se tak dobře plete! 🙂 …

… sobota … málem jsme byli bez oběda. Chtěla jsem vyzkoušet recept, který nemám napsaný ve svém sešitě a počítač zlobil ještě více než obvykle. Nešla zapnout číselná klávesnice. Počítač mi psal odkaz, na který se mám dostat pro změnu hesla – s tím jsem si pochopitelně vůbec nevěděla rady – přišlo mi to jako výsměch techniky. Kde jsem to heslo měla změnit, když se tam nemůžu dostat?  :-)) – postěžovala jsem si na počítač nahlas a číselná klávesnice zase funguje – 3xklepu. Oběd byl, byly koblížky …

… jinak jsme byli doma, manžel odjel do Německa pro děti. Mají prázdniny a chtějí se učit lyžovat …

… neděle … je to jediný den v týdnu, kdy sáhnu na pletení i dopoledne – u Československého filmového týdeníku, Hledání ztraceného času a Toulavé kamery – pak jdu vařit oběd 😉 …
… tato neděle byla plná nervozity. Manžel přijede s dětmi a já mám plnou hlavu myšlenek jestli to my dva dospělí zvládneme v pohodě – není to tak vždycky a já jsme z té situace děsně unavená …
… ze samé nervozity jsem ještě večer upekla housky …

… to je z mého minulého týdne vše. I když vše nebylo podle plánu, bylo to nejspíš tak, jak mělo …

… přeji krásný tento týden. Kdybych se dlouho neozývala, tak přes den lyžuju a večer padám únavou do peřin 🙂 …

Danka