Prázdniny se přehouply do druhého týdne a já mívám místy pocit, že už trvají věčnost. Tento týden jsem sama s dětmi, uznávám, potřebovala bych zase oddych:-).
Nejde jen o běžné rozepře sourozenců, které řeším dnes a denně, ale máme i povinnosti a ty to trochu komplikují. S Honzíkem chodíme už třetím rokem na logopedii a stále máme co pilovat. Jedna schůzka připadla i na tento týden. Paní logopedka je úžasná, ale Honzíkova spolupráce by se dala na stupnici do 10 označit tak dvojkou, kdy 1 je nejhorší. Aby toho nebylo málo, začala nám i setkání na fyzioterapii, kde řešíme ploché nohy a špatné držení těla. Včera první setkání. Honzík vtrhl do ordinace jako střela, skočil v botách na lehátko, paní jen koukala, a já taky, kráčela jsem totiž pár kroků za ním. V podobném duchu se pak odehrávalo dalších 30 minut.
Říkala jsem si, kde je ten můj hodný chlapeček? Proč se chová jako zvěř? Co jsem udělala špatně? Nevím. Doufám, že v pátek se předvedeme v lepším světle.
Ale hlavně doufám, že cvičení budou účinná a taky se moc těším, až nám všechna tahle povinná domácí cvičení skončí. Denně trénujeme logopedii, kdo to zažil ví, jaká je to řehole. No, děláme to pro děti, ale někdy je to setsakramentsky náročné.
A to nám v září začne školní docházka:-(.
No a Barča nám u všeho samozřejmě asistuje:-). Ta se pro změnu rozhodla, že bude pejsek, takže komunikuje psí řečí a jí jako pes – všechno z misky na zemi. Fakt se nenudím.
Jo, tu ofinku jsem stříhala já:-) a nebylo to ve vzteku, prostě to nevyšlo:-). A také i nadále pokračuje koníkové období:-).
Možná se děti jen nudí, proto dnes hurááá do ZOO, třeba budou alespoň na chvíli tak trochu ” mezi svými”, pokud je ta zvířecí nálada neopustí:-).
Pěkné a pohodové dny:-).
