V červnu se pořád něco dělo.
Jeden víkend jsme sbalili batohy a vyrazili s kamarády a jejich dětmi kousek za Tišnov, na čundr. Po cestě koupačky, noc v zatopeném lomu, na ohni špekáčky a několik bouřek, které nás minuly jen o fous. Ranní probuzení hlasitým a družným pánem (naštěstí i sympatickým), který se vracel z vesnické zábavy. Ranní čaj s příchutí špekáčku :). Sára napůl v kočárku, napůl pěšky. Klárčin sjezd svahem. A oběd v podobě tyčinek, brambůrků a bezovky na Šárce. Moc dobře bylo.
Další víkend jsme nechali Sáru u babičky a vyrazili se staršíma holkama na vodu. Na dolní Lužnici - začátek v Táboře. Báli jsme se, že by to Sára ještě dva celé dny v lodi neuseděla. Já měla za úkol naučit se loď kormidlovat, což mi způsobovalo neskutečný stres. Naše stařičké vzducholodě tři porcelány uprostřed věčně neuvezou. Musím se pochválit, po pár hodinách jsem dokonce nalodila do své lodě Klárku a sjely jsme i pár jezů. Měli jsme kapku chladnější počasí, zato ale počet vodáků nebyl vyšší než příjemný, v kempu poloprázdno (a kempovné vybírané přímo z auta). Večer nostalgický kotlíkářký večírek v hospůdce s x kytarami, ukulelem a foukací harmonikou. Konec v Bechyni, která mě nadchla. Retro vlak.
S dvěma staršími dětmi měla tahle minidovolená úplně jiný náboj, člověk nemusel mít oči všude a zrelaxoval. Ale ty Sářiny hlášky a roztomilosti nám chyběly, ne, že ne..
Jeden prodloužený víkend jsme strávili s našima v šedesát let starých retro chatičkách na horním toku Odry. Chatky patří taťkově zaměstnavateli a s dětmi (a dalšími dětmi) je tenhle typ dovolené nad zlato. O dětech skoro nevíte, venku hřiště, bazén, pinponk. Snídaně, obědy a večeře na terase, čerstvé třešně, paráda.
Jen ty batohy by za mě mohl balit a vybalovat někdo jiný :)
