There will never be 100!

Po dlouhé, dlooouhé době opět tady s vámi. Chybí mi to. A aby to tady dostalo zase nějaký řád, budu muset ubrat na některé z mých aktivit, kterých za poslední měsíce přibylo, anebo se budu muset rozkrájet 🙂 Ne, nebudu a nechci si stěžovat, jak moc málo času mám. Vždyť jenom já jsem pánem svého času a o svých prioritách si také rozhoduji sama. Jen se musím naučit smířit s pocitem, že ne všechny věci teď budou na obvyklých 100%, nebudou ani na 90%, ale musí mi u nich stačit pomyslná fajfka jakože „done“.  Těžko se něco takového překonává, pokud jste chorobný perfekcionista, ale snažím se. Například odjíždím na víkend na hory a daří se mi „nehroutit“ se nad tím, že se nám po ložnici povalují chuchvalce prachu a v dolní koupelně je asi 14 dní nevyleštěné zrcadlo a tři druhy zubní pasty na něm. Tohle bylo ještě před pár měsíci nemyslitelné. Raději jsem si o hodinu o dvě dřív přivstala, vysála, vytřela a poklidila celý dům a odjížděla s pocitem dokonale čisté domácnosti. Proč tady o tom všem píšu? Třeba proto, že mám radost sama ze sebe, jak se mi podařilo poupravit si priority a zůstat stále šťastným člověkem i s vědomím toho, že všechno není dotaženo na těch 100%. 

Píšu tady o tom také proto, že i blog jsem tak trochu odsunula na druhou kolej. Z důvodu času, ale i jisté nechuti… Chyběl mi nějaký impuls nebo něco, co mi zas nakopne tvořit dál. Většinou jsem každý víkend věnovala focení a psaní. Teď jsem se kolikrát  přistihla u toho, že jsem raději zdrhala cvičit, nebo odjížděla na rodinný výlet apod. Ale tento víkend se mi zastesklo. Při stylingu a focení (přiznám se, že některé fotky mám ještě z předvánočního času, kdy měl také spatřit světlo světa tento článek) mě po dlouhé době zavalila ona vlna euforie (jupí) a nových nápadů. Nechci si to zakřiknout, ale mám pocit, že je to zpět 🙂

Z artylist.cz mě oslovili již v listopadu loňského roku a mě tato spolupráce hodně nadchla, protože je to zas něco nového a hlavně jiného. Kdo mě sleduje na instagramu, možná postřehl, že jsem jim již několik fotografií věnovala. Nu a na článek jste si holt trochu počkali no 🙂

Moc se mi líbí to jejich: THERE WILL NEVER BE 100. Na tom je totiž založený celý jejich koncept. V artylist.cz se vám totiž zaručí, že zakoupený artprint bude mít maximálně dalších 99 lidí na světě.  Každý jejich artprint je číslován a embosován, což je další zárukou jejich myšlenky THERE WILL NEVER BE 100.

Jiní jsou také  v tom, že jim není jedno, na co artprint tisknou. Využívají dvou technik tisku – tzv. Fine Art tisku a uměleckého sítotisku, který pro ně zhotovuje tiskárna, která dodává své tisky do prestižních galerií. Artprinty nechávají tisknout na 100% přírodní papír a neposílají v tubusech, jak jsme všichni zvyklí, ale buďto ve vybraném rámu či v přepravním klipu. Samé krásná pozitiva, že?

Při výběru jsem dostala volnou ruku, což je vždycky fajn. Sami si zhodnotíte, co se k vám asi tak nejvíce hodí. Mně bylo hned jasné, že budu vybírat z jejich „zenové“ kolekce„, protože ta je mi asi nejbližší. Její autorkou je mladá malířka, ilustrátorka a grafička Daniela Renčová. Nicméně na své si zde přijdou i vyznavači abstrakce, typografie či fotografie.

No a nakonec se můžete podívat na fotografie a posoudit, jak k nám zenová kolekce zapadla. Mě by třeba zajímalo, podle čeho vybíráte vy nějaký plakát/obraz do vaší domácnosti. Musí s vámi mít něco společného? Mít nějakou pro vás vypovídající hodnotu? Nebo vám stačí, že vás na první pohled upoutal? Přiznám se, že já to mám tak půl na půl. Klidně za každým z mých plakátů zarámovaných a pověšených může být nějaký hlubší význam, anebo mě prostě „jen“ zaujal motiv na něm.

Nebudu se tady upisovat k něčemu, co vím, že nemohu dodržet. Ale vynasnažím se sem vrátit s nějakou periodicitou, která nebude odpovídat střídání ročních období 🙂 Ráda bych se tu s vámi opět střetávala týden co týden a já se proto vynasnažím udělat maximum.

Přeji vám hezký začátek nového týdne.
Katka

Dvojice artprintů Power Of Motion a ENSO se skvěle doplňuje…