Přiznávám, že jsem ani netušila, že tereziánské babí léto existuje. Tedy, že vícedenní slunečná období na konci léta a na počátku podzimu jsou podle jmen v kalendáři rozdělena a označována, třeba jako mariánské babí léto, ludmilsko-matoušské babí léto, svatováclavské babí léto nebo tereziánské babí léto. To poslední právě nastalo (a já znala jen léto s prostým přívlastkem babí…jsem ráda, že se pořád učím). Oba dva víkendové dny byly nadprůměrně teplé. Sluneční paprsky častovaly přírodu a sváděly vyjít ven a užít si přírodu plnými doušky. V dalších dnech by tereziánské léto mělo dle předpovědi počasí vytrvat, tak snad si to pravé babí léto letos alespoň trochu užijeme. 
Na zahradě bylo v neděli jako v ráji. Jako bych se ocitla v polovině srpna. Stálo za to ještě zkrátit trávník, zasadit jarní cibuloviny, zalít vyschlé truhlíky a obdivovat ojedinělou, ale o to výraznější krásu ještě kvetoucích letniček a trvalek. Ještě se chystám na vyhnojení zeleninové zahrádky a její zrytí. Postupně přenesu dovnitř rostliny, které venku nepřežijí naši tuhou zimu a zlikviduji letničkové truhlíky a sklidím semínka letniček. Objednala jsem si ještě dvě (nebo tři) stromkové růže, sice nevím kam je dám, ale prostě jsem je musela mít…znáte to! Takže, ještě přijde ideální čas na sázení růží, stromů a keřů, které sázíme do dostatečně hlubokých jam a nešetříme zálivkou. I trávník ještě dostane svůj příděl podzimního hnojiva.
A protože v neděli byl svátek pro mne nejkrásnějšího jména na světě Terezky, tak jsme vyrazili do naší oblíbené, noblesní, sluncem ozářené restaurace v obci Semice, s příznačným pojmenováním Na Jitrách – Restaurace a sportovní areál v Semicích, kde jsme decentně svátek naší dcerky oslavili. Ještě teď se mi sbíhají sliny, tak jsem si ten slavnostní oběd užila.
