Tatry, Fatra a Liptovská Mara

Neuvěřitelné, ale konečně jsem se dokopala k tomu dát vám sem fotky z Tater, kde jsme byli někdy začátkem května. Ale jestli víte, kolik práce dá výběr a úprava fotek, tak asi chápete, kolik přemáhání mi to dalo 😀 Ono probírat se asi tisícem fotek (ano, jsem maniak), dá fakt zabrat. Ale report je tady a s ním i spousta vizuální inspirace, tak to snad oceníte 🙂

První den jsme vyráželi někdy v 8 ráno, nejsme moc ranní ptáčata, pokud máme někam cestovat. pro nás je ten první den o tom, že se nikam nehoníme a jak vyrazíme, tak jsme i na místě. Už podruhé jsme se ubytovali na stejném místě, ale o tom za chvilku. Jako první tip, pro vás mám restauraci U dobrého pastiera, kde dobře vaří, mají tu penzion a jsou stranou Ružomberka, takže tu máte relativní klid, ale je to celkem vyhlášené místo, takže lidu je tu v sezóně až až. Každopádně vás asi dostanou stráně s ovcema, okolní lesy, jezírko a dřevěné nefalšované sruby…a moje oblíbené pirohy tu rozhodně umí.

Nechtěli jsme se po příjezdu nikam hnát, tak jsme si užili opíkaní buřtů, vínko a západ slunce u Liptovské Mary. Jak já bych brala jednu takovou chaloupku. Tohle místo je super i v tom, že všude už dojedete a to nejzajímavější máte max. do hoďky jízdy autem. Vysoké i Nízké Tatry, Demänovskou Dolinu, Tatralandii a další atrakce. 

Druhý den, kdy mělo být z celého našeho pobytu nejhezčí počasí a jasno, jsme se vydali na Lomnický štít. Dojeli jsme autem do Tatranské Lomnice, tam jsme nechali zaparkované auto a pokračovali odtud pěšky ke Skalnatému plesu, kam se dá celkem v pohodě dostat po svých. Nejprudší je to až pod jezerem. Chce to ale kvalitní boty a dávat pozor pod nohama.

U jezera je restaurace, dá se tam myslím i přespat a odtud vede lanovka na Lomnický štít. Lístek se dá koupit max. 6 dní dopředu lístek přes GOPASS a moc jich není. My se na to vykašlali, protože to poslední, co chcete, je mít sice lístek nahoru na druhý nejvyšší vyrchol Tater, za to ale za ošklivého počasí, kdy z toho nahoře neuvidíte nic. Tak jsem to prostě prubli a náhodou měli jeden volný na poslední jízdu lanovkou toho dne. 

Posilněná plněným knedlíkem jsem se nechala vynést až na vrchol. Ta jízda lanovokou je samotný zážitek, na který se nezapomíná. Já mám k těmhle stavbám respekt už z toho faktu, že si nedokážu představit jak technicky složité je vůbec něco takového postavit.  

A nahoře máte Tatry jako na dlani. Aůe taky tam pěkně fučí, takže teplé oblčení s sebou. Já promrzla po pár fotkách, ale nedalo mi to a musela jsem si to užít, dokud šlo. Nahoře se můžete zdržet jen 50 minut, každý má stejný čas a dostane číslo skupinky, se kterou pak taky odjíždí. Kdybyste si tu chtěli jednou přespat, tak rezervace se sem dělají až rok dopředu. Ale východ slunce nebo západ tu musí být naprosto nezapomenutelný a snídat s takovým výhledem je prostě sen. Tak třeba někdy příště 🙂 Každopádně za mě must have místo z celých Tater, které doporučuji navštívit.

Uprostřed na fotce je vidět Tatranská Lomnice a někde tam jsme parkovali. Jen pro představu, jaká je to z Lomnického štítu obrovská výška. Prý se za extra jasného počasí dá dohlédnou z vrcholu až do Beskyd. 

Třetí den jsme dopoledne strávili na chatce, ale odpo se vydali na Velkou Fatru, kde jsem nikdy předtím nebyla. Terén tu není typicky horský, jsou tu pořádné lesy, kopce a scenérie jak někde z Nového Zélandu. Já si to tu hned zamilovala. Stejně jako pořádný retro hotel Smrekovica, kde jsme zašli na pivo a nechali u něj na parkovišti stát auto. Je to nejvýše položený horský hotel, asi je rozdíl mezi horskou chatou a hotelem, ale já ho v tom moc nevidím 😀 Každopádně jste tu úplně na samotě a příjezdová cesta trochu připomíná tankodrom, tak tu buďte opatrní.

A takový výhled se vám naskytne tak po deseti minutách chůze, sice nám ten den pršelo, ale pláštěnka to jistila. 

Příště bych mohla strávit víc dní jenom tady. Ty kouzelné výhledy a zvrásněné kopce jsou prostě něco tak jiného a já vůbec netušila, že je NP Velká Fatra tak krásný. Takže tip pro ty, co nemusí moc náročné trasy a hledají něco jednoduššího. I když si vzpomínám, že jsme scházeli pěkný škrpál lesem a já měla co dělat, aby mi nepodklouzla noha, jak bylo všude vlhké listí. Takže spíše koukejte na profil trasy přes mapy.cz, kde najdete i Slovensko.

A roste jim tu medvědí česnek, našli jsme hned několik míst cestou, kudy jsme to měli namířeno.

Protože jsme vycházeli někdy až po 14. hod. a měli jsme trasu na 22 km (alespoň myslím, že to bylo tolik), vrátili jsme se k autu až za stmívání. Povím vám, měla jsem tak uchozené nohy, že jsem se těšila až konečně sednu do auta a dám si v chaloupce horkou vanu.  

Poslední den před odjezdem jsme si tedy řekli, že už to nebudeme s chozením přehánět a projedeme si jenom horská městečka místním vláčkem. Dojeli jsme do Štrby, kde jsme sedli na vlak do Štrbského Plesa a tady si dali delší zastávku.

Štrbské pleso je srdcovka a už od první návštěvy, kdy jsme tu bydleli, jsem si to tu zamilovala a vracím se sem pokaždé moc ráda.

Dali jsme si tenhle den ve znamení odměňování po předchozím dni plného túrování a zašli do Kempinsky na kafe a něco dobrého na zub. Ono by bylo moc pěkné bydlet třeba celý ten čas tady, ale co si budeme povídat, i pro normální pracující lidi je to trochu mimo rozpočet. To si za ten budget raději užiju jiné radosti. 

Dali jsme si tu kafe, sendviče a sladké, které mají vše v jednom takhle hezky načančané na tom poschoďovém etažéru a bylo to v nás pryč dřív, než jsem si to stihla nafotit. Na tohle sem určitě zajděte taky.

V první části najdete venkovní i vnitřní bazény a horké a studené koupele. Vstupné se sem dá koupit buď celodenní nebo např. jen na 3 hoďky. Podle toho, kolik máte času. Koukala jsem i na ubytování v jejich hotelu a vyjde to cenově super, protože k pobytu máte rovnou zahrnutý i celodenní vstup v hodnotě 50 Euro. 

Když se vyřádíte v bazénech, mají uvnitř sauny, páru, ale v druhé části i tzv. free zónu, kde můžete běhat bez plavek. Nebo se bez nich třeba jen koupat. Tady se mi líbilo úplně nejvíc. Hlavně kvůli saunovému domečku s výhledem ven, který jsme v tu chvíli měli jen pro nás dva. Tohle se vám v Praze rozhodně nepoštěstí, pokud si to místo celé nezarezervujete. 

Asi mi budete věřit, když řeknu, že se mi odtud nechtělo vůbec odjíždět. Přemýšleli jsem, že si sem uděláme výlet vlakem, je to totiž jen kousek od Žiliny, kam je přímé spojení z Prahy. Byli jste tu někdy, líbilo se vám tady? Nebo jsou Rajecké Teplice pro vás úplnou novinkou?