Léto skončilo. Teď už definitivně, a to jak kalendářně, tak pro nás i symbolicky akcí nazvanou Loučení s létem, kterou každoročně pořádáme pro přátele na konci září. A jaké to letošní vlastně bylo?
Jiné, než jsem bývala zvyklá, i jiné než loni, kdy jsme měli doma úplně čerstvý uzlík z porodnice. S ročním dítětem už se dá leccos podnikat. A leccos zase nedá. V každém případě to bylo intenzivní!

 

Na konci června jsme s dalšími kámoškami-mamkami a našimi dětmi strávily týden v České Kanadě. Děti se koupaly, rochnily v písku, kradly si hračky a baštily víc než obvykle. My jsme pro ně dělaly první poslední, užívaly si vůni lesa i naše večerní povídání. Bylo to fajn.

 

V druhé polovině července se slavily Madliny narozeniny, čemuž předcházely mohutné přípravy jak v kuchyni na poli kulinářském, tak (zejména) na poli stavebním a úklidovém (aby se nám tu hosté o něco nepřizabili). Oslava byla spojená s ‚kolaudační párty‘, tak bylo potřeba zamakat, dedlajn byl neúprosný.
Poté následovala hromadná rodinná dovolená, jakožto vrchol prázdninové sezóny. Týden v Orlických horách na chatě ROH. Celkem 28 dospělých, 26 dětí a dvě dosud nenarozené navrch. Naše úžasná (a stále se rozrůstající!) parta. Ranní setkávání v jídelně, celodenní výlety, úchvatná příroda, čerstvý vzduch a večerní táboráky a kytarové koncerty tu a tam přerušované řevem z chůviček, aneb ať žije výchova v jednadvacátém století! 😉
Zdobnice v Orlických horách a chata Hradečanka

 

Rozhledna na Anenském vrchu

 

Kostel v Neratově proslulý svou skleněnou střechou
… a jeho působivá vnitřní výzdoba
Poté následoval – asi aby se to vybalancovalo – nehezký týden, kdy Madle teploty šplhaly ke čtyřicítkám a já měla poprvé fakt strach a pochybnosti a dilemata, co si počít. A uvědomila si, že tak už to bude do konce života. No jo, mateřství. Ale zvládly/i jsme to!
A pak zas prázdniny u rodičů a milá setkání s kamarádkami, které mi ještě na severu zbyly. A nejlepší zmrzliny z havířovské zmrzlinárny U Bohmů, protože ty já prostě v létě musím za každého počasí (a to jinak zmrzlinová vůbec nejsem!).
Závěrem jsme si s Madlou ještě daly týden u přátel na Slovácku a pak společně i s naším taťkou již zmiňovanou akci završující horkou sezonu, kde se nás sešlo kolem táborového ohně snad šedesát. Hrálo se a zpívalo do časných ranních hodin a vzpomínalo se přitom na nedávné zážitky…

A teď už hurá do tepla. On i ten podzim má něco do sebe. Ten barevný blaží oči. Ten sychravý zase duši, je takový meditativní. Mám potřebu se obklopit svíčkami a obalit polštáři. A zalézt do vroucí vany s časopisem. Nooo… nebo si v tomto období svého života o tom aspoň snít :-D… Tak nashledanou, léto. Vítej, podzime!

Z výletu do Průhonic, kam jsme zamířili na svatbu.
Zdejší park je v tomto období snad nejkrásnější…